S manželem jsme se dohodli, že s miminkem nějakou dobu počkáme. Všechno jsme si perfektně naplánovali. Snažím se sledovat změny ve svém těle, ať mám přehled. Jsem ráda, když mám přehled, když vím, co se děje, když mám jistotu, že co se děje, děje se správně. 

Jeden z posledních měsíců jsem si tak úplně jistá nebyla. Rozhodla jsem se udělat si pár dní před plánovanou menstruací těhotenský test. Proč tak brzy? Potřebovala (chtěla) jsem mít jistotu.

Vsuvka: Asi mě baví dělat si těhotenský test. Člověku se na pár minut zvýší adrenalin. Je to jako hodit si korunou. Nejde o to, co mi určí která strana, pro co se rozhodnout. Jde o ten okamžik, kdy si přejete, aby koruna dopadla na jednu stranu, o které stejně víte, že je správná, jen to potřebujete potvrdit tou korunou. S těhotenským testem mi to připadá dosti podobné ...a tím to nechci zlehčovat.

A tak jsem si udělala těhotenský test. Po celou dobu čekání na výsledek jsem se snažila odevzdat Bohu, ať je to tak, jak chce On. Uvědomila jsem si, že vůbec nehledám Boží vůli, ale někde ve skrytu doufám, že to dopadne tak, jak já chci. Přesně jako s házením té koruny. Později jsem nad tím znovu přemýšlela. 

Máme to s manželem perfektně naplánované. A to se Bůh asi perfektně baví: neboť chcete-li pobavit Boha, řekněte mu své plány. Snažím se důvěřovat Bohu a odevzdávat Mu to, co se děje, ať je to podle Něj. Ale stejně potřebuju mít jistotu nejlépe předem (viz těhotenský test), že něco nějak dopadlo, že mám pravdu v úsudku, že to prostě tak je. Na jednu stranu se modlím "buď vůle Tvá", ale přitom bych byla nejradši, kdyby to mohlo fungovat "buď vůle má". Snažím se spoléhat na Boha, že On to má všechno perfektně vymyšlené, ale stejně Mu do toho často kecám, že tak jak jsem si to vymyslela já, je to přece mnohem lepší.

Jsem ráda, že Bůh vidí dál. Že Bůh se nenechává spoutávat našimi plány, ale zcela směle a neplánovaně mění naše plány k obrazu svému. Že Bůh ví, co a kdy je pro nás nejlepší (protože kdyby to bylo jenom o chlup jinak, tak je to špatně). Že Bůh nás skrze drobné události všedních dnů učí více Mu důvěřovat. Že i když máme dnes spoustu vědeckého poznání co, jak a kdy, tak Bůh má pořád poslední slovo. Že se učím vědět, že co Bůh činí, správně činí. Že i když něco není tak, jak já to mám vymyšlené, tak Bůh mi nabízí něco mnohem lepšího. Že prostě žití s Bohem je velké dobrodružství, které stojí za to žít naplno!

pozn. redakčne editováno