Miluju výlety. Volno, kdy můžu jít posedět večer do hospůdky, v zimě si zajet aspoň na pár hodin na lyžování.. Mám to výjimečné štěstí, že se nám před osmi měsíci narodilo úžasné dítě, které nás úplně neodstřihlo od společenského života. Spí samo a kdekoli, jí v podstatě cokoli (UM, příkrmy..) a jakkoli strašné pro mne bylo, že jsem prohrála boj s kojením, teď to je pro mne výhoda.

 

Tento víkend jsme hranice našich možností posunuli zase o kus dál.

Vyrazili jsme s manželem a Anežkou 200km od domova do Loun. Zde přebývá náš kamarád – vojenský kaplan Petr Fiala.

V pátek jsem se snažila sbalit vše potřebné a doufala, že se vejdeme do naší malé mazdy. Tříhodinovou cestu jsme zvládli bez ztráty kytičky. Anežka nám ani neusnula, což jsme ocenili při uspávání. Dokonce už umíme „tankovat“ (doufám, že se moc nepohoršíte) i za jízdy.

Po příjezdu nás čekala vytopená fara (pan kaplan mile překvapil). Mimino jsme vykoupali, nakrmili, uspali a užili si příjemný večer.

V sobotu jsme vyrazili výlet do Údolí Pekla a věřte, že máte-li po ruce dva silné chlapy, jde celkem cokoli. Zastihla nás i krátká bouřka, ale dobrá nálada nám vydržela. Cesta údolím pro kočárek moc vhodná nebyla, tak jsme to pak otočili. Stihli jsme ještě Pekelné doly, oblíbené motorkářské místo, kde se natáčela pohádka S čerty nejsou žerty. Večer mne Petr (kaplan) vyburcoval k životnímu výkonu – pětikilometrovému běhu. Pro mne jako neběžce a po porodu zatím spíš pecivála to byl zážitek.

Údolí Peklo

Pekelné doly

Naše očistná dovolená pokračovala nedělním výletem do Chomutova, odkud jsme vyrazili do Bezručova údolí. Je zde vyasfaltovaná několikakilometrová (cca 7km) stezka krásnou přírodou. Tady si náš kočárek lebedil.

Bezručova stezka

Návštěvu v Lounech jsme zakončili návštěvou výborné cukrárny. Při odjezdu se nám uvolnil kryt podvozku. Asi po 20 km jsme zastavili, protože to hodně rachotilo. Jelikož auto je nízké, nedá se pod něj dostat. Asi 300metrů od místa zastavení byla nájezdní rampa. Považuji to za takový malý-velký zázrak. Manžel kryt s pomocí nějakého pána přišrouboval a jelo se domů.

Naše zděděné zrezivělé auto (nějak moc se na fotce blýská)

Víkend byl báječný. Moc jsme si ho užili. Vnímám to jako obrovský dar. Samozřejmě ho dělala i spousta maličkostí, které není možné v článku zachytit. Za 14 dní nás čeká cesta do Chorvatska. Věřím, že si to užijeme. Kdo se bojí, nesmí do lesa.