Moje mamka miluje moře a teplo, které poskytuje středomořské sluníčko. Proto se mi zrodil v hlavě ďábelský plán – vyrazit do Chorvatska i s osmiměsíční Anežkou. Babička si užije moře, náš tatínek ušetří dovolenou a my změníme prostředí. Nějak to dáme.


Vyjely jsme v sobotu kolem desáté večerní. Cesta z Pardubic do Vídně je na dlouho, ale pak už je to stále po dálnici, takže to frčí. A naštěstí frčelo. Anežka spala, silnice prázdné. Evangelium na dnešní den hlásá, že když Hospodin obléká i luční trávu, my si nemáme dělat žádné starosti. Řídím osm hodin, na dvě hodiny to zvládla babička. Bohu díky. V osm hodin ráno sjíždíme horským průsmykem k moři.

                                                           Ranní úsměv

V neděli neuvěřitelně foukalo. Na internetu nacházím, že v městečku Senj, kde se nacházíme je vítr Bóra častý. Ale tak, aby jste museli držet křečovitě kočárek, aby se nepřevrátil? No to bude teda týden.. Anežka je hodná. Leze si po zemi a zkoumá terén. Já se trochu dospávám a procházíme si městečko. Na mši jsme si zašly pro jistotu ještě doma (v sobotu večer s nedělní platností), ale byly jsme se podívat i na místní večerní bohoslužbě. V Senj je krásná katedrála.

 

 

Útočiště pro kočárek

V pondělí jsme se vydrápaly na hrad nad městem. Byl odtud nádherný výhled. Jinak střídáme procházky a odpočinek v pronajatém bytě. Vítr se zklidnil. Na mém zlatém dítěti nepozoruji žádnou změnu. Spinká i jí jako doma. Nošení kočárku po schodech je náročné, ale s mojí sestrou Maky to zvládáme. Večer beru manducu a jdeme se podívat na západ slunce. Zastavujeme také na zmrzlinu.

S babičkou

Úterý byl klasický přímořský den. Aný si dala v sedm mlíčko, hodinu jsme „povídaly“ a masírovaly nožičky a pak pokračovala se spaním do desíti. Pak jsme se válely u moře. Anežce jsem udělala speciální stínící koutek. K obědu jsme si opekly cuketu s rajčaty a kuřecím masem a s mým oblíbeným rozmarýnem. Mňam. Pozoruji, že teplo unavuje. Aný spí přes den více než doma. Na pláži má tendenci jíst kamínky, takže hlídání je obtížnější. Večer Chorvatsko porazilo Španělsko ve fotbale, takže bylo veselo, ale naštěstí jsme bydlely stranou centra, takže se veselí ozývalo hlavně z dálky.

Tatínkovi jsme posílaly videa. Za zvuk se omlouvám.

 

Ve středu Anežka pokračovala ve svém režimu 22-7 spánek a po mlíčku pokračuje do 9:30. Zázračné dítě. Den jsme strávily zase u moře – nuda co? Normálně mne dovolená u moře dost nudí a radši mám hory, ale s miminem mne to nutilo vymýšlet různé aktivity, takže to bylo lepší.

Už jsem maminko vyspinkaná

Ve čtvrtek na mne šel už strach z návratu. Před naším odjezdem do Chorvatska se vyrojilo dost článků o tom, jak na řidiče čeká letní peklo apod. Zacpaná Vídeň, nedostavěná Slovinská dálnice.. Co jsem si to vymyslela? Jet domů v pátek ve 40ti stupňových vedrech? Nevím jak, ale podařilo se mi to odevzdat do Božích rukou.

My balíme, Anežka ještě spí

Čtvrtek jsme si ještě užily u moře a v pátek ráno vyrazily. Aný střídala spánek a bdění. Spokojeně si hrála s hračkami či křoupala křupky. Po 11 hodinách jsme úspěšně dorazily domů. Na cestě v ČR jsme potkaly 9 semaforů, kdy se silnice zužovala do jednoho střídavého pruhu. Všude zelená!!

Ochutnávka na odpočívadle


 

Zkusila jsem vyjít z pohodlí domova a vyrazit ven. Vyšlo to. Ale nemuselo. S tím jsem počítala a vše Mu odevzdala. Připravená na komplikace. Vše se mohlo podařit jen díky úžasnému dítěti, které mám a Boží podpoře, kterou jsem cítila na každém kroku. Takže pane Bože, díky. Jsi frajer!

 

P.S. Kdyby se vám zdálo, že příliš opěvuji svoje dítě. Asi jo. Nemůžu si prostě pomoci. Však to znáte.