Chtěla bych se tu s Vámi podělit o své zápisky z jedné duchovní obnovy pro ženy. Kdyby se  Vám náhodou stalo, že byste kvůli zlému slovu, kvůli výsměchu... nemohly vnímat svou důstojnost, třeba vás něco osloví.


D ů s t o j n o s t  ženy byla zamýšlena od stvoření. Gen 1,27 – člověk - muž i žena, jsou obrazem Božím, jsou si před Bohem rovni.      

 

 

       

 

 

           

 

                                                          (c) Hammonton photography, creative commons

Rovnost muže a ženy před Bohem však není stejnost, rozdílní jsou proto, aby jeden doplňoval druhého. První reakce Adama, když viděl ženu byl obdiv, radost z toho jak je krásná – tak to bylo zamýšleno Bohem.

Důstojnost si nedáváme sami – je od Boha. I když v hříchu nevidíme důstojnost druhého, on ji má od Boha.   Stále se k tomuto v životě vracet – já i ostatní lidé, všichni máme důstojnost od Boha – pokud ji nedokážu na druhém vidět, je to můj hřích, ne jeho.

Žena je velmi citlivá na to, jak je nahlížena druhými – proto je velmi zranitelná. Je potřeba upnout se na to, jak mě vidí Bůh.

Hřích to  n e z n i č i l, pouze  n a r u š i l.  Záměr Boha zůstává – proto máme v modlitbě prosit o milost uzdravení naší přirozenosti – v našem případě našeho ženství, aby se vracela k záměru Božímu.

Žena hledá přirozeně své ženství u mužů – stydí se před sebou, jsou nazí – to znamená zranitelní. Budeš  dychtit po svém muži a on nad tebou bude vládnout – tj. budeš toužit po jeho uznání a budeš na něm závislá.

Ježíšovo „dej mi napít“ při setkání se Samařankou u studny znamená pusť mě do svého života, chci v tobě vše uzdravit, jsem ale závislý na tom, zda mě přijmeš. Měla jsi 5 mužů, máš šestého – 6 „pánů“ v jejím životě, dovedli ji do otroctví, do závislosti na nich – z toho ji chce vyvést. Ježíš uzdravuje – nesoudí, neobviňuje. Vede k tomu, abychom samy po Něm toužily.

 

Způsoby, kterými žena hledá nesprávně svou důstojnost

1) Očekává od mužů absolutní lásku, štěstí, je schopná vidět svou krásu jen v tom, jak je schopný ji vyjádřit muž. Dělá ze svého těla prostředek, jak mužovu lásku získat - vlastně "prodává" svou krásu.

2) Nebo dělá pravý opak - žije životem druhého, zapomene na sebe, plní jen potřeby svého okolí – rozdává se. Pozor to je léčka. Postaví samu sebe v životech druhých lidí na místo Boha. Někdy i krásné vztahy řešit tím,že je pustím ze svých rukou. Připomínat si – nejsem jediným štěstím života toho druhého – to je PÝCHA. Nejsem spasitelkou.Pak se může začít starat o mé drahé Pán. I bolest z bezmoci je plodná – je to projev důvěry v Boha - to je statečné ženství.

3)  Je povýšená, nepřejícná - Druhá kniha Samuelova 6,5 – David tančil, Míkal se dívala z okna a v srdci jím pohrdla. Pohled pohrdání a výsměchu nás uzavře životu, plodnosti v duchovní oblasti. Pozoruje ho z výše….. ona sama se vydělila, nesestoupila mezi ty, kteří se radovali z Hospodinovy dobroty a přízně a proto přišla o radost – o tu, kterou prožívali oni i o jinou radost, kterou mohla dostat.

4) Nastaví ramena a chce být jako muž. To ale není Boží záměr,aby jeden druhého nepotřeboval. Pozor - netýká se to jen vztahu k mužům, ale vztahů s druhými obecně.

Vzpomínám, že po této katechezi jsme zpívaly píseň Vím, Ty mě znáš, vím, že mě voláš jménem - tady jsem... A smysl této písně jsme měly vyjádřit tancem. Nebyla jsem sama, kdo u toho tance tehdy plakal.