Měla jsem šťastné dětství. (Dá se vlastně říct, že jsem z něj ještě úplně nevyrostla.) V naší rodině nebylo zdaleka všechno ideální a dodnes existují věci, které mi na našich vadí. Teď se chci ale zmínit o jednom zajímavém fenoménu, který vnímám jako veskrze pozitivní.


V našem domě je velká kuchyně, která je středem rodinného vesmíru. Není to žádná kuchyňka velikosti koupelny, ani rozlehlá tělocvična – je to spíš něco jako obývák s jednoduchou kuchyňskou linkou a velkým stolem. Je tam sporák, který je stejně starý jako já a dodnes funguje, a záclony, které dřív byly povlečení. Jsou tam staré opravené skříňky a různé hipícké dekorace, které shromáždila moje mamka. A hlavně tam jsou lidi. Od rána do večera tam někdo sedí a čte si, nebo si povídá s mamkou, která vaří, peče a uklízí.

 

Moje mamka tráví vlastně dost času u plotny, ale místo toho, aby jí to izolovalo od lidí, přicházejí lidi do kuchyně za ní. Především – v kuchyni je místo, kde si jde sednout. Dále je v kuchyni jídlo. (Vždycky.) Kuchyň je nejteplejší a nejsvětlejší místnost v domě a pije se tam kafe. Přicházíme tam nejenom my, děti, ale i naši kamarádi a partneři. Každý si musí uvařit kafe nebo čaj, při té příležitosti si něco zakousne, a než se vzpamatuje, sedí tam aspoň tři čtvrtě hodiny.

 

U stolu se vedou diskuse na různá témata. Většinou něco o antikosmickém satanismu, linuxu, jak bylo v práci, co kdo čteme a co teď pořádá strana zelených ve městě za nové akce. Nemluvíme o pocitech ani ničem intimním, zato jiných témat padne celá řada. Každý má na všechno názor, někdo takový, někdo makový, někdo neutrální, ale všechno se může svobodně přetřásat, co hrdlo ráčí.

 

Od té doby, co mám dítě, nejsem moc velká cestovatelka. Mám ráda své zázemí a zaběhnutý režim, který mi víceméně vyhovuje. Líbí se mi ale ta myšlenka, že by lidé jezdili za námi. Náš nový byt není malý a jsme v něm zatím jen tři, začínáme tedy postupně oslovovat kamarády na návštěvy a přespání. Jsem jiná než moje mamka a určitě bych nechtěla a ani nemohla do puntíku kopírovat život svých rodičů. Podobně otevřené domácnosti, jaká je v kuchyni u našich, bych se ale rozhodně nebránila.