Už delší dobu si všímám tendencí "chránit děti před ošklivým světem venku". A protože nerada dělám ukvapené závěry, tak pozoruji, poptávám se, sbírám zkušenosti a analyzuji.
Konkrétně mluvím o věčných dohadech prakticky nesmiřitelných táborů, zda dávat děti do školky nebo ne. Byla bych nerada, kdyby moje výsledky vyzněly pro kteroukoli z těchto stran.
Obvyklými argumenty proti předškolnímu vzdělávání jsou věty jako "v kolektivu bude celý život", "teď je čas tvořit vztahy s rodinou", "školka nebude vychovávat dítě místo matky". Potom obvykle následují debaty o tom, jestli má dítě dostatek styku s vrstevníky, zda je mimo pedagogické vedení dostatečně rozvíjeno ve všech směrech atd. Dá se vysledovat, že většina odpovědí je kladných. "scházíme se s kamarádkami", "chodíme na cvičení/výtvarku/dílničky".
Dovolte mi pár postřehů:
- na písku/v kroužku/kdekoli jinde je dítě v kolektivu, ale obvykle je za jeho chování přímo odpovědná matka. Tedy mlátí-li Karlík lopatičkou Marušku, tak nastává zpravidla jedna z těchto situací:
a) maminky aktérů jsou kamarádky: maminka Marušky opatrně okřikne Karlíka a následně Karlíkova maminka fouká bebíčko Marušce
b) jsou to vzájemně neznámé ženy: maminka Marušky vyčkává, zda Kájova zareaguje a když ne, tak ji k reakci vyzve. Následně Marušce je foukáno bebíčko, Karlíkovi je domlouváno a vyhrožováno odchodem, jestli se okamžitě neomluví.
- kdekoli, kde je přítomna matka/otec, platí pravidla, která určují oni. Tedy pravidla prakticky navlas stejná, jako doma. Tedy pro každé dítě ze zmíněného kolektivu platí pravidla poněkud odlišná. Když jedno dítě hází jídlo všude kolem, musí uklidit. Druhé uklízet nemusí a matka čeká, že to udělá personál (je to ostatně jeho práce) a po třetím vzorně uklízí maminka. Tedy se dá říct, že pravidla kolektivu vlastně určují rodiče více či méně výraznými zásahy.
Školka je prostředí v mnohém specifické. Není tam přítomný prvek rodiče, ale je v ní jakýsi režim. Dítě poznává nová jídla (víte, že nejvíc problémů mají ve školce s tím, aby děti jedly pomazánku? Většinou ji vidí poprvé), učí se poznávat a akceptovat pravidla, která stanovil někdo mimo rodinu. Učí se s nimi pracovat. Učí se, že psí oči, kterým tatínek neodolá, s paní učitelkou nehnou. Zpracovává zkušenost, že děti jsou hodné/dominantní/uplakané/ustrašené/introvertní/.... prostě jiné, než jsou sourozenci. A taky se snaží zpracovat, co dělat, když mu někdo namlátí tou lopatičkou a neřeší to za něj maminka, resp. nezačne se mu omlouvat dospělák, ale dospělák plní funkci mediátora, který dovede znesvářené strany k rozumnému řešení, nicméně na sebe nebere odpovědnost za uštědřený/obdržený výprask.
Potkávám v práci školkové učitelky, které děti musí zvládnout zabavit v mezičase. Jsou takové, které nechají volnou zábavu a nezasahují, dokud hluk nepřesáhne únosnou míru. Jiné si s nimi povídají o všem možném. A další sborově opakují básničky, které nacvičují. Na všechny typy děti reagují vcelku hezky. Troufám si říct, že stejně, jako je několik typů "zabavovacích" učitelek, je několik podobných typů maminek, takže má-li dítě recitační maminku, učí se ve školce pracovat se situací, kdy se má bavit samo.
Zažívám doma situace, kdy starší dítko řekne nějakou škaredou věc. Mladší přijde a řekne mu "my máme ve školce pravidlo, že takhle se nemluví. Tak tak nemluv." A pro to starší to má mnohem větší váhu než moje (zdlouhavé) vysvětlování. Abych řekla pravdu, dost uvažuju nad vytištěním pravidel i domů. Pěkně s obrázky.
A závěrem můj osobní postřeh k tomu, zda učitelky vychovávají naše děti místo nás.
Školka je naučila zvládat spoustu krizových situací, které s námi nezažijí. Ale nikdy jsem nemusela řešit, že by učitelky děti vychovávaly v tom smyslu, že by jim nutily nějaké zásady s nimiž nesouhlasím. Že by jim třeba někdo rozmlouval víru (nemyslím filosofickou debatu s tříletým dítětem, ale třeba výsměch za to, že dítě řekne, že bylo včera v kostele), že by někdo popíral hodnoty, které mají z domova, že by někdo říkal "tohle asi děláte doma, ale jinak se to nesmí". Tedy za sebe mohu říct, že komunikace se školkou je výtečná. Když dítě na cokoli reaguje jinak, než je učitelka zvyklá, tak se mě napřed ptá po důvodech a následně se podle toho zařídí. Se zájmem o každé dítě se ptají kolik má sourozenců a jak starých a z toho pak také odvozují předpokládané modely chování a respektují je, povídají si o tom, že někdo prababičku má a jiný už ne, vysvětlují dětem nové situace, se kterými se doma nepotkají atd.
Tedy můj soukromý závěr po čtyřech letech zkušeností se školkou je, že jednak jsem se dokopala nastřihnout pupeční šňůru zas o kousek víc, děti se setkaly se spoustou zkušeností, které bych jim doma neposkytla, naučily se popisovat si vzájemně zážitky, čelit krizovým situacím, přijmout jiná pravidla a rozlišovat doma/ve školce. Oproti tomu nemohou ráno spinkat dle libosti, ochutnaly kdejaké bacily (ale zase první třídu jsme zvládli pod 20 zameškaných hodin za pololetí), do školy nastupovaly už s uzavřenými přátelstvími a ne mezi 23 zcela cizích tváří, denně absolvují sprint do/ze školky, o mnoho převlékání víc než kdyby byly doma a učitelku považují za další babičku. Bůh suď, co je dobře.
Byla bych hodně nerada, kdyby se rozpoutala diskuse o tom, že každé dítě je jiné a školky nejsou normalizované podle mých zkušeností. To je naprosto jasné. Spíš by mě zajímalo, jestli vnímáte ten mateřský prvek na společných aktivitách pro děti podobně jako já nebo jestli jsem úplně mimo mísu. Děkuji.
já vážně nevím, jak se ke školce postavit. V principu to asi není marná věc, ale určitě není nutná ve 3 letech dítěte, klidně postačí 4 nebo 5. A taky je důležitá "dobrá" školka, kde jak píšeš nedochází ke konfliktům mezi přístupy rodičů a učitelek.
Pořád se v tom tak plácám, pupeční šňůra pořád drží :-D, uvidíme=)
A k tomu mateřskému prvku: asi to tak taky trochu vnímám, vidím jak se mé děti chodí stále ujišťovat jestli emoce kterou vyslaly k jiným je správná, nebo chtějí věci řešit s mámou...ale jsou malé, tříleté dítě je prostě malé...
kecka: Jo, tříleté JE malé. Náš Kuba musel do školky, protože mi končil rodičák a od září hezky do práce. Takže 11.8. oslavil 3 roky a 1.9. šupajdil. První tři dny probrečel, byť byl zvyklý, že ho hlídal kdekdo. Matěj měl 3 v březnu, nastoupil pak v září a ten rozdíl byl naprosto neuvěřitelnej. Byl mnohem samostatnější v oblékání, ve vstávání, rychleji se adaptoval, nebrečel nikdy. Nevěřila bych, co "hloupých" 6 měsíců udělá. A Toma taky čeká nástup ve třech a půl. Teď se mnou bude rok v práci a pak půjde taky. A bude to mít ještě o to jednodušší, že ten první rok bude mít ve školce ještě bráchu. Nejstarší to prostě vždycky dostane nejvíc sežrat (jestli je to protipravidlové slovo, tak se omlouvám) ;)
Já mám se školkou pouze zkušenost na vlastní kůži. Nemusela jsem tam chodit, šla jsem jen párkrát v týdnu na dopoledne... a už mi určitě bylo čtyři nebo pět. Do první třídy jsem šla od sedmi. Strašně jsem se těšila do školy a učila jsem se moc ráda, v kolektivu jsem byla oblíbená. Ale školku jsem předtím nesnášela... Nevím, proč to tak bylo, ale nechodila jsem tam ráda. Myslím, že mi školka nic nedala, ale ani neublížila. Kdybych tam nešla vůbec, asi by se nic nestalo :-) Z toho usuzuju, že je klidně možný, že někomu nesedne školka, ale do školy zapadne snadno a bez problémů, protože se tam dělají jiný věci a je to jinej typ kolektivu. Ale to už jsem mimo téma...
Pre mňa tiež aktuálna téma. Súhlasím s názorom, že trojročné decko je na celodenné každodenné oddelenie od matky ešte proste malé. Zatiaľ nemám pocit, že by jej škôlka viac dala ako zobrala. Je síce fakt, že nemám pedagogické vzdelanie, takže všestranný rozvoj mrňavej osobnosti by určite mohol byť aj lepší, ale... Od cca 4 rokov to mám v pláne vyskúšať. Ak tam bude spokojná, oukej - ak nie, budeme proste ešte spolu.
Nie som si moc istá tými škôlkarskymi kamarátstvami prenesenými do školy - v čase, kedy polovička detí chodí do súkromných škôlok a do školy ide často úplne mimo miesta bydliska.
Sama som do škôlky nechodila, ale jak sa poznám, aj tak by som bola takýto asociál :-D
Mě vzali do školky u nás ve vesnici, ale na tři hodiny a pod podmínkou, že tam se mnou bude mamka. To se našim nelíbilo (a chápu je), protože bych nebyla nikde zvyklá sama a spoléhala bych na to, že mám pořád blízko mámu a tak hledali školku, kde by mě vzali i bez ní. Nakonec našli církevní o několik vesnic dál kde, když mě viděli, jak si tam sama chodím, mě vzali jak bez mamky, tak bez asistenta. Na jedné straně to bylo fajn, ale na té druhé byla celkem škoda, že jsem nemohla chodit do školky v sousední vesnici, kde jsem pak začala chodit do školy, takže jsem přišla do kolektivu úplně neznámých lidí.
Tim ze jsou nase decka tak brzo po sobe tak pokud liduska nenastoupi za rok,pujdou za dva spolu:-)
Krásně shrnutá pozitiva, vidím to taky tak. Mám dobré zkušenosti s chozením na půl dne u malých (když to jde). Já sama šla do školky jako předškolák a bylo to utrpení, nastoupila jsem do zajetého kolektivu a špatně si zvykala. Moje děti v pohodě. S učitelkami jsem také nezažila zásadní rozpor, šlo nám o stejnou věc. Stejně jako teď v družině. Snažím se je brát domů brzo, mám zkrácený úvazek,.
u nás je vidět, jak je každé dítě jiné. Starší si horkotěžko zvykala, tak jsme na to šli pomalu a postupně se zařadila, i díky výborným a chápavým učitelkám. mladší nastoupila ve 2,5 roku a byla totálně nad věcí. Neplakala nikdy a hrozně se tam těšila. Já sama jsem školku nesla velice těžce, ale dnes samozřejmě chápu, že si tehdy maminka nemohla moc vymýšlet a nesla to těžce se mnou.
V září se půjdu zeptat, kdy mi malou vezmou do školky, abych si nastavila mateřskou.. Holt, když není žádný sponzor...
První rok se mi ve školce moc líbilo - moc hodné učitelky, ale pak školku zavřeli a přesunuli nás jinam. To pak pro mě byla noční můra. Dlouho trvalo, než jsem se po opuštění školky vyrovnala s tím, co se tam dělo. Byly tam opravdu nedobré učitelky, neuměly jednat s dětmi a kolektiv taky nic moc (spojení 2 kolektivů nebylo dobré).
Takže si myslím, že to všechno závisí na učitelkách a kolektivu.
Ve škole bylo pak vše v pohodě.
Předaná zkušenost tchýně, která pracuje ve školce - některé matky dávají děti do školy velmi brzy (některé stále nosí plíny, věk nevím) a spěchají do práce (důvody nesoudím), ale pak se začne projevovat přílišná péče (až do předškolního věku) - dělají za děti věci, které ony ale už dávno umí, přepečlivě ochraňují a pod. - jako by si potřebovaly vynahradit to, že už s dětmi nejsou tolik...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.