Když jsme se seznámili s manželem, tak mi hned na začátku řekl, že před několika lety koupil dům po své pratetě. A protože nevěděl, zda by jednou jeho nastávající tam chtěla s ním žít, tak ho jen udržoval a věnoval se spíše zahradě. Když mě tam poprvé přivedl, tak jsem si to místo hned zamilovala. A souhlasila s tím, že si tam spolu postavíme náš „vysněný domeček“.


Určitě Vám nemusím popisovat celý ten zdlouhavý proces, který nás čekal. Zbourat starý dům, vyřídit stavební povolení na nový a konečně… začít stavět. Jak jsme si to všechno na začátku představovali mnohem jednodušší, než pak ve skutečnosti bylo. Plánovali jsme si, jak budeme věnovat vždy jeden den v týdnu sami sobě. A jak budeme každého desátého v měsíci také jen spolu, protože je to den našeho seznámení. Ale jak si dovedete představit, nic z toho se nekonalo. Dům stavíme svépomocí s tchánem a tak tam trávíme veškeré volné chvíle po práci, soboty. Ale neděle máme vždy volné. A jezdíme na návštěvu k mým rodičům nebo na výlety.

A tak se můj život změnil od základu. Nejen tím, že jsem se vdala, ale i tím, že jsem začala spolu s manželem řešit cihly, stropy, maltu, tašky, okna atd. Ze začátku jsem vůbec netušila jak do toho, ničemu jsem nerozuměla, bála se, že pro manžela nebudu dostatečná opora. Ale zatím jsme to vše ustáli a zvládli. Máme jen hrubou stavbu, dokončujeme příčky, čeká nás elektrika, odpady. Takže spoustu práce před námi, ale už teď říkám Bohu díky za takovou zkušenost a za Boží vedení a ochranu všech andělů. A i když spoustu lidí říká a říkáme to i my, že už bychom stavět znovu nešli, tak přesto je to moc krásný pocit, když vlastníma rukama vytváříte něco pro nás dva. Tak snad se jednou dočkáme, nastěhujeme se tam a budeme tam spolu šťastně žít až do smrti!

pozn.: redakčne editováno