Chodili jsme spolu z čisté lásky několik let. Zakázané ovoce nás velmi lákalo, ale dala jsem slib před Bohem, že se chci odevzdat svému partnerovi až po svatbě. Jezdili jsme spolu na setkání mládeže, chodili na různé přednášky, které nás jen utvrzovaly v tom, že čistota je stále v kurzu. Svatební noc bude prý velký dar pro nás oba. Nebylo těžké tomu uvěřit.

Svatební den byl velmi náročný, večer jsem byla hrozně unavená a to mě ještě měla čekat noc, která stvrdí náš svazek...Říkala jsem manželovi, že tomu necháme volný průběh, ať s tím moc nepočítá, když jsem tak vyčerpaná. Bylo mi hned jasné, že se moc těší a odrazovat ho nebude mít smysl.


Po půlnoci jsme se rozloučili a odjeli do penzionu. Všechno bylo výborné, jen kdybych nebyla tak v křeči. Nebudu to rozpitvávat. Svatební noc se nepovedla podle našich představ.  Hrozně ráda, bych věděla, že se to stalo i více ženám, které zradila psychika a tím pádem i tělo...S tím problémem jsem se potýkala pak celý následující týden. Tlačila jsem na pilu a hrozně moc jsem to chtěla ,,vyřešit". I na svatební cestě to nebyly žádné líbánky. Pryč byla naše touha a přitažlivost, se kterými jsme se potýkali celou dobu chození a tenkrát to bylo příjemné trápení...


Přemýšlela jsem o tom, jak to mají lidé, kteří spolu spí před svatbou snadnější. Nemusí se obávat počátečních nezdarů. Nemusí se bát svatební noci, kdy má být všechno úplně poprvé, pro ně tedy už ne. Nemusí se cítit trapně a nejistě.

Nevím, kdy se to spravilo, je to už pár let. Vím jen, že už to nebude nikdy jako před svatbou. Asi je to tím, že tenkrát jsme se viděli jen jednou týdně, byli jsme si vzácní a bezchybní, alespoň já jsem tak muže viděla.


Ledasco mě mrzí. Že muž mě už nehladí, nelíbá tak často, jako v době chození. Mnohokrát jsem se ho ptala, co se změnilo, ale nikdy mi nedokázal odpovědět. To jsou věci, které mě po svatbě nepříjemně zaskočily. Zkusila jsem zapracovat na sobě. Začala jsem ho víc chválit i před ostatníma a bylo vidět, že ho to velmi těší a tak nějak jsem stoupla v jeho očích. Takže je třeba hledat nedostatky i u sebe, tam mohou pramenit naše problémy.


Jsem vděčná, že jsme pro sebe ti první, že žádná nebyla přede mnou a žádný nebyl před ním. Sice to ze začátku nebylo pro nás vůbec lehké a přinášelo nám to spoustu rozčarování a zklamání, ale nic bych na tom neměnila. Stále věřím, že sex je něco tak posvátného, že musí patřit jen do manželství. A moc mě mrzí, že spoustu křesťanů už to neřeší. Semlela je dnešní doba. Bydlí spolu několik let a pak je svatba. Čím se tedy lišíme od ateistů? Jak chceme evangelizovat? Jak plavat proti proudu a nastavovat zrcadlo? Nemusíme ani nic říkat, ale žít to, čemu věříme! Lidé začnou přicházet a ptát se. Znám to z vlastní zkušenosti. Některým budete možná pro smích a pro někoho mimozemšťané. Ale dostát svému přesvědčení stojí za to! Protože co nic nestojí, za nic nestojí!


A jak to s námi dopadlo? Časem se všechno vyladilo a manželské setkání se stalo naší opravdovou radostí. První výročí svatby jsme oslavili už ve třech.