Již podruhé se mi dostala do rukou knížka – Poustevník od Davida Torkingtona. Četla jsem ji kdysi dávno, a stejně mě znovu strhla svým dějem, a zodpověděla a objasnila spoustu mých otázek. Přesně se trefila do toho, co jsem teď hledala.

Je to smyšlený příběh o knězi – o. Robertsonovi, který prožívá krizi víry. Setká se s jednou paní, která mu doporučí vyhledat „poustevníka“ Petra. O. Robertson se za ním vydá... Hluboké rozhovory o životě, o modlitbě mě opravdu dostaly.

Přidávám úryvek z knížky (ze stránek Karmelitánského nakladatelství):

Náš problém je v tom, že lidem představujeme Ježíše jako jakéhosi obchodního cestujícího, přicházejícího nabídnout nejnovější encyklopedii morálních zásad – v bláhové víře, že když ji prezentujete s dostatečnou přesvědčivostí, lidé jí nebudou moci odolat! Jenomže On nepřišel v první řadě proto, aby nám do detailu vyjasnil, jak milovat Boha a bližního, naopak – přišel nám dát moc, abychom toho byli schopni. Bez této moci můžeme do bezvědomí číst Písmo a opakovat ”jak úžasné, jak povznášející”… chceme-li však někoho skutečně změnit,nebude nám i ten nejvznešenější, sebelépe vypracovaný, morální kodex nic platný. To dokáže jedině láska! A tím víc ta Boží, dáme-li jí šanci.

Naučit se modlit a otevřít se Bohu je umění jako každé jiné: vyžaduje to trpělivost a čas. Na koláče je potřeba zadělat. Nevím o takových, které by se upekly na dobrém úmyslu.

... O tom, že nestačí samo poznání toho, že nás Bůh miluje. Poznáním nikoho trvale neproměníte. Za to prožitkem lásky ano!“

V knížce najdete i "návod" jak vlastně s takovou modlitbou vůbec začít.. Také mě autor motivoval opět ke čtení Písma jiným způsobem.. Přiblížil to tak živě, moc se mi to líbilo.

Knížku opravdu moc doporučuju.