Dovolím si podělit se s vámi o moje myšlenkové pochody. Před několika dny jsem prožila duchovní obnovu, která obsahovala témata radost, pokora a pýcha. Bylo to skvělé, užila jsem si to podobně jako loni.

Lektorka nám nabídla svoji úvahu nad zdroji radosti, kterých našla opravdu mnoho. Mě nejvíc zaujaly dva, které jsou možná trochu neobvyklé. Je to sebezápor pomáhající k vnitřní kázni, učící nás mít tah na branku. S tím úzce souvisí druhá radost, a to radost z úspěchu. Radost z dobře vykonané práce, ze skončeného úkolu. Je ale rozdíl, co s tou radostí z úspěchu udělám, jestli si budu čechrat svá pírka, jak jsem dobrá, nebo mě prodchne hluboká vděčnost Bohu za dary, kterými mě vybavil.

Při sdílení v malých skupinkách jedna žena vyprávěla k tomuto tématu osobní zkušenost. Ve zpovědnici kajícně vyznávala, že ji hodně lidí v poslední době zahrnuje komentáři „vy jste opravdu dobrá, co všechno jste dokázala“ (a opravdu je za co hlasitě chválit, protože dílo, které se svými spolupracovníky dělá, je veliké!) a ona sama vnímá určité nebezpečí, že jí to stoupne do hlavy a odkloní od pravé cesty. Zpovědník odpověděl: „No, je to nebezpečné, ale JSTE FAKT DOBRÁ!!!“ Tomuto komentáři jsme se ve skupince hodně nasmály. Takže trochu více úsměvu a trochu méně pitvání se a hledání problémů v našich „seberealizačních projektech“!