V začátcích mateřství se potýkám s vědomím vlastní nedostatečnosti. Hodně lidí kolem mi říká, ať se na to vykašlu. Ale není to jednoduché. Strach, snaha o dokonalost, to vše mě v pravidelných intervalech dostihuje. V neděli jsem si vzpomněla na jeden obraz, který jsem viděla při překládání a který mi teď pomáhá, chystám se ho vytisknout a pověsit Kryštofovi nad postýlku.


Jedná se o obraz ze série biblických obrazů pro děti malované italským umělcem Guerrinem Perou. Ten ve své tvorbě pracuje s barvami, liniemi a tvary, které (nejen) dětem umožňují proniknout hlouběji do biblické události, přemýšlet, „o co tam jde“, kdo má jakou roli apod. Série má 7 sad o osmi obrazech. V principu jde o to, že světlé barvy vyjadřují božství, lásku nebo přijetí apod. Tmavší barvy strach, chlad, nechápavost. Kruhové linie značí společenství, porozumění mezi osobami, lomené linie bývají překážkou. V úvodu do práce s celou sadou je to popsáno podrobněji.

Obraz, který mě momentálně oslovuje nejvíce, patří do sady Zvěstování spásy: hlásání a setkání a má název, jak překvapivě, Ježíš a děti. Váže se k němu úryvek: „Přinášeli mu děti, aby jim požehnal. … Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. (Mk 10, 13–16; Mt 19, 13–16)

Pár možných bodů z výkladu

  1. Obraz se snaží ukázat vztah mezi dětmi a mladými a Kristem. Vidíme na něm jak děti, které jdou samy spontánně k Ježíši, tak ty, které k němu přinášejí rodiče. Vzadu stojí apoštolové, kteří tomu nerozumí (viz evangelní úryvek).
  2. Vidíme ženy s dětmi v náručí, které nesou k Ježíši. Po té vidíme skupinu dětí, které se vztahují k Ježíši. Naproti Ježíši je jedno dítě velmi zářící, které k němu přistupuje. Ježíš je přijímá. Další děti jsou postupně osvětlovány tak, jak se přibližují ke zdroji lásky.
  3. Postoj Ježíše vyjadřuje darování se a zároveň přijetí. Na obraze tedy vidíme dva směry: od dětí k Ježíši a od Ježíše k dětem.
  4. Dvě z matek přinášejí své děti k Ježíši. Gesto přinesení vlastního dítěte Ježíši má dvojí význam. Z jedné strany matky uznávají nedostatečnost vlastní mateřské lásky a potřebu, aby dítě žilo z lásky větší, absolutní, takové, kterou mu matka nemůže dát. Z druhé strany jde o poznání, že jediná osoba, která je schopná dát jejich dětem to, co nejhlouběji potřebují, je Ježíš Kristus.

K tomuhle všemu si ještě zpívám píseň „Hospodin dokoná za mě“ od Martiny Střítecké.

Jak psala Somniferka v komentáři pod svým článkem, naše děti nejsou naše, ale Jeho. Díky Bohu za to, jinak nevím, jak by to u nás dopadlo, než se srovnám :).


Pozn.: Celý materiál ke katechezi s biblickými obrazy G. Pery bude k dispozici na stánkách katechetického centra hradeckého biskupství snad na podzim. (Obrázek je možné využít v katechezi. Nelze ho komerčně šířit.)