Svoji bezdětnost jsem si nevybrala, ale po časech bojů přijala. Včera jsem mluvila s pětašedesátiletou přítelkyní, která má s dospělými syny docela dost starostí a ta mi upřímně řekla: "Víš, Liduš, někdy je bezděnost lehčí než mateřsví."


 

Člověk má v životě většinou alespoň dvě možnosti - buď může brblat, stěžovat si, trápit se a litovat, nebo celou situaci obrátit a hledat v tom svém stavu šance a možnosti.

Žena bezdětná: - může své srdce "rozšířit" na jiné děti a lidi - v práci, ve farnosti, v širším příbuzenstvu.

- má více času věnovat se vlastnímu vzdělávání, kultuře, cestování

Matkou je žena až do své smrti. Někde jsem četla, Jak si devadesátiletá paní oddychla: "Teď už můžu umřít, můj sedmdesátiletý syn je v domově důchodců a je o něj postaráno." I když se matky snaží děti vychovat co nejlépe, stává se, že děti opustí cestu víry, střídají partnery, propadnou alkoholu či drogám, nepracují. Nebo si vezmou partnery, se kterými si ony matky nerozumějí, odstěhují se na kraj světa. Často matky nesmírně trpí. A toho jsou ženy bezdětné ušetřeny. Nevím přesně, jaký význam mají slova Písma: "Blahoslavené jsou prsy, které nekojily." Ale možná chtěl Ježíš upozornit na to, jaké velké utrpení musí někdy matky podstupit. Jedné moji tetě už umřely dvě děti.

Bezdětná žena má víc času věnovat se modlitbě.

A ještě jedné věci jsem si všimla. Už to, že mám partnera, je dar. Některé kamarádky ho nenašly, ač si ho moc přály. I jejich život má cenu. Ale je to pro ně všechno asi ještě těžší. Nikdo nemá všechno. Některé ženy mají děti, ale tatínek se někam "ztratil". Jiné mají hodně dětí, ale s manželem jim to neklape.

To, že člověk jednou řekne ke své situaci ANO neznamená, že má napořád vyhráno. Osobně svoji bezdětnost vnímám jako ránu, která je překrytá strupem. Občas je strup něčím sloupnut a rána zase krvácí. Ale není to životu nebezpečné.