Když jsem začala se psaním, byl jedním z mých prvních zamyšlení článek s názvem „Víte, kde To máte?“ A ono To znamenalo zdroj rozkoše a radosti. Od malička jsem byla vedená k hudbě a jsem hudebně nadaná. Chodila jsem do hudebky a vybaví se mi jak v zimní kabátku a s futrálem peláším z hudebky na autobus a běžím, aby mi neujel. Bylo to docela daleko a chodník byl namrzlý. Účastnila jsem se koncertů, zpívala v kostele. Díky hudebce jsem se pomaličku taky učila hudbu poslouchat. Nemám kdoví jaký přehled o všech skladatelích a jejich dílech, ale našla jsem si „tu svoji muziku“, která rezonuje s mým srdcem.
Kromě Bachových varhanních koncertů a děl Čajkovského, je mým oblíbencem, favoritem, ba miláčkem Antonín Dvořák. Byl to hluboce věřící katolík a jeho hudba je vroucí. Moc se mi líbí jeho symfonie, ale mým pokrmem pro duši, osvědčeným jídlem, které mě zasytí, je jeho cellový koncert h moll. Samozřejmě si ho nepouštím příliš často, abych se jím nepřejedla, ale někdy na něj dostanu velikou chuť. Nejraději ho poslouchám, když jsem sama doma. Lehnu si na koberec a mám rande s Toníkem. I po těch letech je naše setkání velmi romantické a emocionální.
Přála bych vám, abyste taky našli tu hudbu, která rezonuje ve vašem srdci, a abyste si ji mohli dopřát vždycky, když ji budete potřebovat.
Vedle Deutsches Requiem od Mendelsohna Bartholdyho je Dvořákovo Stabat Mater nejkrásnější, co jsem kdy zpívala. Ta hudba.... Nikdy bych nevěřila, že někdo dokáže to, co cítí tak vyjádřit hudbou.... Ta bohatost.... Moc ráda ho zpívám....
@Eliška88 - díky
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.