Když jsem začala se psaním, byl jedním z mých prvních zamyšlení článek s názvem „Víte, kde To máte?“ A ono To znamenalo zdroj rozkoše a radosti. Od malička jsem byla vedená k hudbě a jsem hudebně nadaná. Chodila jsem do hudebky a vybaví se mi jak v zimní kabátku a s futrálem peláším z hudebky na autobus a běžím, aby mi neujel. Bylo to docela daleko a chodník byl namrzlý. Účastnila jsem se koncertů, zpívala v kostele. Díky hudebce jsem se pomaličku taky učila hudbu poslouchat. Nemám kdoví jaký přehled o všech skladatelích a jejich dílech, ale našla jsem si „tu svoji muziku“, která rezonuje s mým srdcem.

Kromě Bachových varhanních koncertů a děl Čajkovského, je mým oblíbencem, favoritem, ba miláčkem Antonín Dvořák. Byl to hluboce věřící katolík a jeho hudba je vroucí. Moc se mi líbí jeho symfonie, ale mým pokrmem pro duši, osvědčeným jídlem, které mě zasytí, je jeho cellový koncert h moll. Samozřejmě si ho nepouštím příliš často, abych se jím nepřejedla, ale někdy na něj dostanu velikou chuť. Nejraději ho poslouchám, když jsem sama doma. Lehnu si na koberec a mám rande s Toníkem. I po těch letech je naše setkání velmi romantické a emocionální.

Přála bych vám, abyste taky našli tu hudbu, která rezonuje ve vašem srdci, a abyste si ji mohli dopřát vždycky, když ji budete potřebovat.