Se svatou Terezií z Lisieux se znám už dlouho. Loni moji sbírku knih s tematikou jejího života doplnila kniha Cesta důvěry a lásky


Při četbě této knihy mi konečně došlo, o čem vlastně Tereziino poselství je a proč je tak zásadní. Proč vlastně byla tato mladá žena vyhlášena učitelkou církve. Pochopila jsem, co to je suverenita Božího dítěte. Neotřesitelná životní jistota. 

"Pokora a důvěra - dvě zásadní a snad nedůležitější vlastnosti, které patří k duchovnímu dětství. 

Zde se nicméně dotýkáme delikátní otázky. Kde leží hranice mezi přijetím vlastní slabosti a přílišnou shovívavostí vůči hříchu? Své slabosti musíme umět přijmout, ale hřích musíme odmítnout, to je jasné. Někdy je těžké správně odlišit jeden postoj od druhého. V duchovním životě je třeba najít v tomto smyslu rovnováhu, která bývá velmi subtilní."

Je to veliká radost, smět přistoupit kdykoli k Bohu, máme-li v sobě aspoň trochu odhodlání k dobru. Jde jen o to mít trpělivost sám se sebou. Pána Boha to s námi neomrzí nikdy. 

Citace pochází z již zmíněné knihy: Jacques Philippe, Cesta důvěry a lásky, Paulínky, 2014

Můj loňský text o svaté Terezii najdete zde