Stala jsem se matkou. Je to neskutečný pocit a hotový zázrak. Bože, děkuji Ti za to!
Každý den se nepřestávám podivovat nad tím naším malým stvořením, které tu s námi je a už navždy bude. Je nedílnou součástí naší rodiny. Je to zvláštní, v období těhotenství jsem často přemýšlela, jaké to naše malé robátko bude a jestli si spolu budeme rozumět. S manželem jsme již taková sehraná dvojka a měla jsem trochu obavy, jestli to vyjde a dokážeme se vzájemně všichni naladit na jednu notu. A zatím to vychází. A je to nádherné. Samozřejmě i chvíle rozladění přicházejí a není každý den růžový, ale to k životu už patří.
Objevuji, jaké to naše stvořeníčko vlastně je. Jsem velice zvědavá, jaká z něj bude osobnost. Již dlouho se mě drží metafora semínka a stromu. Teď je náš syn vlastně takovým semínkem - skrývá v sobě obrovský poklad, který je zahalen tajemstvím. Jaký bude, až vyroste? Co v sobě ukrývá? Jaké je vlastně jeho skutečné já? Baví mě pomalu poodhalovat závoj jeho identity a snažím se opatrně našlapovat okolo, abych ji moc neponičila. Je to pro nás rodiče velmi náročný úkol. Vychovávat, učit, chránit a zároveň neobrušovat víc než je nutno. Nesnažit se, aby vyrostl v modřín, jestliže v sobě ukrývá potenciál buku. Každým dnem tiše pozoruji, jak semínko pomalu roste a už mu raší první lístky (pomaloučku se objevuje povaha a zájmy), je to krása stvoření a děkuji Bohu, že můžu být při tom.
Jsem opravdu zvědavá, jaký bude a přeju si a vyprošuju, ať jsme s manželem dobrými, starostlivými zahradníky, kteří tento náš stromeček (a případné další stromečky) podpoří v růstu v košatý strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá (srov. Ž 1,3).
Co se vnoučat týče, kluci už oba dostali ode mě na zadek alespoň jednou. vnučka je na to ještě moc malá.
Minimálně tedy fungují tak, že když se pohrozí "děda ti dá na zadek", tak vědí, že to není platonická pohrůžka, že se skutečně může stát, že dá. A že je to cítit.
Zatím se nezdá, že by to jejich vztah ke mě negativně poznamenalo. Bude hlídat děda je spíš za odměnu a důvod k těšení.
Co se tělesných trestů týče, nezkažené (větší) dítě je skvělý indikátor.
Když vnímá, že to bylo právem, ani nepípne. Když cítí, že to bylo neprávem, ječí jak na nože brané.
Důležité je to slovo "nezkažené".
Nejhorší situace ve výchově je, když rodič (většinou matka) trestá tehdy, když jí ujedou nervy. Desetkrát nic, jen domlouvání a prosby, a pak, za stejnou věc najednou nadávky, pár facek nebo zákaz. Tohle snesou větší děti (pochopí, že si rodič vybíjí stres), ale na ty malé - předškoláky a prvňáky, druháky je to devastující.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.