Stala jsem se matkou. Je to neskutečný pocit a hotový zázrak. Bože, děkuji Ti za to!


Každý den se nepřestávám podivovat nad tím naším malým stvořením, které tu s námi je a už navždy bude. Je nedílnou součástí naší rodiny. Je to zvláštní, v období těhotenství jsem často přemýšlela, jaké to naše malé robátko bude a jestli si spolu budeme rozumět. S manželem jsme již taková sehraná dvojka a měla jsem trochu obavy, jestli to vyjde a dokážeme se vzájemně všichni naladit na jednu notu. A zatím to vychází. A je to nádherné. Samozřejmě i chvíle rozladění přicházejí a není každý den růžový, ale to k životu už patří.

Objevuji, jaké to naše stvořeníčko vlastně je. Jsem velice zvědavá, jaká z něj bude osobnost. Již dlouho se mě drží metafora semínka a stromu. Teď je náš syn vlastně takovým semínkem - skrývá v sobě obrovský poklad, který je zahalen tajemstvím. Jaký bude, až vyroste? Co v sobě ukrývá? Jaké je vlastně jeho skutečné já? Baví mě pomalu poodhalovat závoj jeho identity a snažím se opatrně našlapovat okolo, abych ji moc neponičila. Je to pro nás rodiče velmi náročný úkol. Vychovávat, učit, chránit a zároveň neobrušovat víc než je nutno. Nesnažit se, aby vyrostl v modřín, jestliže v sobě ukrývá potenciál buku. Každým dnem tiše pozoruji, jak semínko pomalu roste a už mu raší první lístky (pomaloučku se objevuje povaha a zájmy), je to krása stvoření a děkuji Bohu, že můžu být při tom.

Jsem opravdu zvědavá, jaký bude a přeju si a vyprošuju, ať jsme s manželem dobrými, starostlivými zahradníky, kteří tento náš stromeček (a případné další stromečky) podpoří v růstu v košatý strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá (srov. Ž 1,3).