Mám ráda toulky po krajině. Kromě reálných i ty knižní. Velmi silně na mě krajina působí při četbě knihy Želary autorky Květy Legátové. Známější než kniha je film Želary (2003), jehož předlohou jsou motivy z novely Jozova Hanule téže autorky. Vlastně až úspěch jmenovaného filmu pomohl autorčiny texty „objevit“ pro čtenáře.
Želary jsou cyklem devíti povídek, které spojuje téma horské vesnice a jejích obyvatel. Některé výrazné postavy si pamatujete z filmu: Žeňa, Vratislav Lipka a malá Helenka, bylinkářka Lucka. Příběh velmi umocňuje vykreslení krajiny. Krásné, divoké, nespoutané.
S podobným nadšením jsem se ponořila do knihy Vladimíry Klimecké Druhý život Marýny G. Jedná se o soubor čtyř povídek, vykreslující čtyři ženy z jedné rodiny, žijící v odlišné době. První příběh začíná v období 1. světové války, poslední postava žije v naší současnosti. Huboce na mě zapůsobila statečnost a pracovitost žen, na kterých zůstala veškerá tíha péče o rodinu během války, když byli jejich muži, synové, otcové odveleni do boje. Nejvíce se mě dotkla příhoda patnáctileté dívky (tuším, že to byla Josefka), která šla ve svých starých dětských šatech žádat o práci v továrně, aby mohla být alespoň trochu soběstačná...koupit si mýdlo, vybavení do domácnosti (žila sama s tatínkem) a nové šaty. Bylo to kolem roku 1950.
Třetí knihou, o které bych se chtěla zmínit, jsou Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové. Mezi řádky také můžete číst krajinu. Nádhernou, zádumčivou. Nedá se o ní jen číst, tu musíte prožít.
Velkým mínusem knihy je fakt, že autorka se necitivě dotkla soukromí lidí ještě dnes žijících, a udělala z toho senzaci. Na Žítkovou jezdí skupiny čumilů bez úcty, bez pochopení k tradicím i krajině. (Zájemcům o bohyně doporučuju knihy Jiřího Jilíka, který jakožto novinář a spisovatel pocházející a žijící v regionu podává daleko ucelenější obraz. Ale už není tak senzační.)
Tvorba všech tří zmíněných autorek se dotýká východní Moravy. Je to krajina mého srdce.
Četla jsem Jiřího Jilíka i bohyně od Kateřiny Tučkové. A vidíš, vůbec mě nenapadlo, že by se mohla dotknout žijících lidí. Jako senzaci jsem to nevnímala, spíš jako místní zvyklost. Já jsem se tam chtěla podívat jen proto, abych poznala prostředí. A zatím jsem tam nebyla, čumět nechci.
Čumily poznáte takto: přijedou autem, vyskočí z něho a hledají turistický cíl, ke kterému to mají max půl kilometru pěšky. Odfotí se tam a jdou zpět do auta.
@voda-zpívající vyplatí se udělat si čas a přijet tam na víkend, toulat se po čarokrásné krajině. Je tam několik naučných stezek, jedna moje známá se tam věnuje průvodcovství - může udělat vycházku ušitou na míru té které skupině/rodině...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.