Za měsíc to bude pět let, co jsem vdanou paní. Ráda na naši svatbu vzpomínám a s postupujícím časem jsem vděčná, že jsme nepodlehli trendu říct si pouze o peněžní dary. Svatba pro nás znamenala také začátek společného bydlení, takže seznam vítaných darů vycházel z toho, co bychom do společné domácnosti stejně kupovali. Přáli jsme si mnoho drobných i větších věcí, mimo jiné škrabku na brambory, formu na bábovku, sklenice na víno, skleněnou zapékací mísu s víkem, sušák na prádlo, silikonový vál a domácí pekárnu.

A díky tomu, si vzpomenu často

  • při škrábání brambor na Kubu, který se bude ženit v den našeho pátého výročí
  • při pečení bábovky na Lucku, jejíž druhé dítě je o měsíc starší než mé druhé dítě (a to jsme měly termíny porodů den od sebe!)
  • při nalévání vína na tetu
  • při zapékání obrácených řízků na kolegy z pobočky, z nichž většina už pracuje někde jinde
  • při zimním věšení prádla na spolčáky z Vranova - na čí svatbě se setkáme v plném počtu?
  • při rozvalování těsta na Evču a Honzu, kteří bydlí daleko na to, abychom se běžně vídali
  • při zadělávání těsta a pečení chleba na brněnské VKH - kam se všichni rozutekli?

Teď už by to jen chtělo vzpomínku proměnit v nové setkání.