Poslední dny chodím Kryštofa uspávat v nosítku ven. K nejbližší „přírodě“ se jde podél pardubického hřbitova. Kryštof usnul kousek od zadní brány k židovské části a tak mě, nevím proč, napadlo, zajít se projít právě na hřbitov. Naši jsou oba „přistěhovalci“ a tak nám tu neleží nikdo z rodiny, občas se sem chodím pomodlit ke kříži na dušičky, ale víc nic.
Místo mě zcela pohltilo. Klid a ticho, šumění stromů a zpěv ptáků. Zvláštní pocit se spícím dítětem na hrudi. Procházela jsem jednotlivými uličkami a všímala si náhrobků. Malé, velké, opečovávané i pusté, sem tam nějaké místo „Toto místo je určeno k likvidaci.“ (To ve mně zanechávalo zvláštní smutek.) Troufnu si říct, že tak 90%, ne-li víc, náhrobků neslo křesťanský symbol, nejčastěji kříž. Viděla jsem ovšem i sochy Krista nebo další jeho symboly (ryba, XP), kamenné anděly nesoucí například kalich, železný žebřík směřující do nebe apod. Na dražších náhrobcích jsem našla rovněž vygravírované citáty z Písma. Přemýšlela jsem, jaký symbol bych chtěla mít na náhrobku já, co z mého pohledu nejlépe vystihuje moji naději ve věčný život? Zatím jsem na nic kloudného nepřišla. Ale vím, že na tohle místo se zase vrátím, dobře se mi tu modlí. Chtěla bych donést i nějaké květiny tam, kde očividně už žádné dlouho neležely.
Moje mamka na fotografickém kurzu kdysi fotila náhrobky na pražských hřbitovech. Byla to vskutku nádherná a i umělecky pozoruhodná díla. Mně přišlo jaksi nepatřičné něco fotit na mobil. Ale centrální kříž s pozlaceným Kristem (zlatá barva zde odkazuje na vzkříšení) jsem vám zvěčnila.
foto Mia Benáková
Doplním ještě „kulturní vsuvku“. Na pardubickém hřbitově stojí budova krematoria, jež byla roku 2010 vyhlášena národní kulturní památkou. Do povědomí vešla budova také díky filmu Spalovač mrtvol od Juraje Herze. Jde o dílo architekta Pavla Janáka v rondokubistickém slohu, postavené v letech 1922–23. Symboliku můžete najít popsanou zde.
CC Wikimedia Commons
Přijde mi ovšem škoda, že nejde o symboliku křesťanskou, ale jakousi „všeobjímající“ kosmickou, sluneční. A tak jsem přemýšlela, zda si i nevěřící dávají na náhrobky zobrazovat kříž, alespoň z tradice, nebo ne. A jak budou hřbitovy vypadat za pár desítek let. Najdeme na nich symboly naděje?
Mě velice oslovuje hřbitov na Vyšehradě, zvláště hrob Petra Ebena. Je u vchodu od baziliky, v jedné z prvních uliček vlevo.
Moc děkuji za článek! Těším se, až si zajdu na nějakou klidnou procházku po hřbitově. Poslední návštěva hřbitova dopadla tak, že hned u třetího hrobu jsme se museli otočit a jít pryč, protože Martínek hodlal zkoumat náhrobky zblízka a podrobně kontrolovat stav všech svíček a květin...
Taky mám hřbitovy moc ráda. Vyrůstala jsem na ulici u hřbitova, takže spousta našich dětských procházek vedla právě tam (nejen proto, že tam nesmí psi a daly se tam sbírat pampelišky pro slepice). Navíc hřbitovy podle mě prozradí mnoho o povaze lidí, kteří tam žijí. Moc ráda jsem měla hřbitov v Itálii, kde jsme studovala. Byl úplně jiný, velmi osobní. Ale vlastně každý hřbitov má pro mě své kouzlo, které asi nedokážu popsat.
Jdeme dnes. Tchán měl výročí úmrtí.
Já víc, co chci mít na parte: "Já domů chci zas jít, Otec mě má přece rád. Vím, že mi odpustí, nenechá mě venku stát."
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.