Letos jsem byla ze začátku září trochu nesvá. Po prázdninovém rozvolnění před námi čekalo vstávání o půl hodiny dřív než minulý školní rok. Místo na půl devátou do školky jsme měli začít jezdit do školy, kde děti mají být v 7:40. Pro mě něco jako sci-fi. 


Jak vměstnat do nejkratšího možného časového úseku spoustu drobných ranních úkolů? Jak přežít se ctí? 

Někde v hlubinách internetu jsem našla isnpiraci, kterou jsme s dětmi přetvořili pro naše potřeby. Fungovalo to, tak se dělím dál.

Princip spočívá v tom, že odpovědnost za vypravení do školky a školy se svěří do rukou dětem. Aby věděly, že zvládly všechno, vyrobí si pomůcku, která jim to pomůže zkontrolovat. V našem provedení jde o dvě kapsy, v jedné jsou kartičky s činností, kterou mají udělat. Do druhé kapsy kartičku přendají, když udělají to, co je na ní.

Nejdřív jsme si sedli a vymysleli, co všechno je potřeba ráno udělat. Vstát z postele, nasnídat se, převléknout, vyčistit zuby, vyčůrat se. Mikuláš má navíc vzít svačinu do školy. Eliška učesat se.

Pak děti kartičky namalovaly, každý jak chtěl, konec konců, oni sami potřebují vědět, co mají dělat. Abych byla v obraze i já (a taky že se třeba někdy naučí číst), dopsala jsem, co je na kartičce.

Ve více kreativních rodinách by došlo patrně i na vyzdobení, já jsem na to nenašla dost sil. Pokud by nestíhaly i s kartičkama, domalovala bych jim hodiny, co kdy mají mít hototovo, na to ale nedošlo

Hotovo. Místo se našlo na lednici. První týden bychom bez toho ráno nestíhali. Teď už to děti používají jenom, když mají pomalejší start.