Mám je moc ráda. Určitě jste už také na cestách potkali. Mají různou podobu od staveb - kapliček, věžiček, přes kříže až po jednoduché obrázky třeba na stromech. Někde se jim říká Boži muka. Setkání s nimi mě vždy dojímá. Ať už jsou prastaré jako tyto:

 

@https://commons.wikimedia.org

Pod těmito jsem vyrostla, rodiče měli v pronájmu pole okolo, hrály jsme si se sestrou u nich, schovávali se v jejich stínu na svačinu a zdvihali oči ke kříži v modlitbě.

Nebo nové a jednoduché jako tyto, které jsme potkali na dovolené v Bedskydských kopcích mimo turistické cesty, s čerstvou květinou a náhradní svíčkou za stromem...

 

To, co ve mě rozeznívají se mi těžko popisuje,tak přikládám kousek  textu Petra Pololáníka píseň Obrázky:

 

"Neumělou rukou dávných časů hezky malovaný

nenápadně poodhalí krásu věcí tak vzdalovaných.

Pod stříškou za prasklým sklem

s vázičkou se špinavým dnem a s kytkou uschlou.

 

Pokání a láska je v nich skrytá a skromný přesvědčení,

že ruka tvrdou denní dřinou ztvrdlá dojde posvěcení

Denní chléb vezdejší,

naděje, co konejší stoletou bídu.

 

Každej z nich říká všem pocestným,

že může svítat, kde vládne stín,

když o to stojí a sluch svůj správně naklání.

Každej z nich říká, že člověk není sám,

když světská pýcha si klidně staví chrám,

zevnitř i zvenčí tě do úzkých zahání.

 

V kůře starých stromů málem vrostlý, v úkrytech božích muk,

z nich slyší, kdo má srdce dobře rostlý, tichej pradávnej zvuk,

procesí na polích

za žhavých dnů i deštivých po polních cestách.

 

Vzdálená a přece tolik blízká bolest a utrpení

i něha, která těší, když se stýská.

V radosti připomnění, kam je dát, na oltář,

za večerů při svíčkách v světnicích prostých...."