Na doporučení čtenářek společenství Ženy, matky, manželky jsem si koupila knihu Buď, kde jsi. Sedla přesně do mojí životní situace.

Sám autor otevřeně vypráví o své duchovní cestě, hledání moudrosti a osobního povolání. Cestuje časem a místem, setkává se s duchovními průvodci a vede hluboké rozhovory. Přestože je hlavní myšlenkou knihy moudrost pouštních otců, čtení to není vážné. Autor se vyjadřuje svěže a vtipně. Některé dějové obraty jsou opravdu nečekané - tím víc mě kniha vtáhla. 

Dovolím si citovat z epilogu knihy:

"Zatímco předkové jen o pár generací zpět byli vzhledem k pevným společenským pravidlům a nesnadnosti cestování přinuceni okolnostmi k hloubce, pro mě, člověka navenek svobodnějšího, není již stabilita nutností, ale vědomou volbou. Málokdo ji učiní, neboť veslování proti proudu vlastních sklonů se zprvu jeví jako masochismus. Jenže tohle sebeomezení místem a trvalým životním stavem není motivováno potřebou se poškozovat, ale důsledně domyšlenou touhou po štěstí. Kdo již nemůže utéci k jinému, musí pracovat na přítomném. A jedině takovou prací se touha po štěstí, po dobru či po svatosti (což je ze tří úhlů totéž) nerozplyne v planých a neplodných snech, ani nezřídne v neustálých změnách. Objevil jsem díky Kasiánovi jinou kulturu, "kulturu závazku", v níž trvalá pouta a sliby už nejsou člověku omezením, ale oporou."

Štěpán Smolen: Buď, kde jsi. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 2016.

Věrnost životnímu povolání, umírněnost, věrnost místu, stálost myšlenek, neuhýbání aj. - to jsou nástroje pomáhající na cestě za Pánem. Potřebovala jsem to slyšet (v tomto případě přečíst) a zapsat si to do srdce. S nadšením jsem knihu dočetla ve středu večer a ve čtvrtek ráno si zlomila lýtkovou kost. Takže mám stabilitas loci, akorát nejsem v poušti ani v poustevně.