"Stojíme na ramenou svých předků a nyní je řada na nás, abychom se ve spojených nádobách světa modlili za své děti, za své pravnuky, se kterými se nebudeme osobně znát."

Marek Orko Vácha


Moc by mě zajímalo jak dušičkové dny prožíváte s dětmi vy a jestli se vám daří ubránit se halloweenovému narušení těchto tradičních svátků. Přináším malou úvahu a možná inspiraci od nás.

Na začátek musím říct, že téma umírání a smrti u nás nikdy nebylo tabu, během pár let nám zemřely dvě prababičky a umírala postupně babička. V době, kdy babička odcházela, jsme viděli, jak je pro děti i babičku přínosné být si blízko a užít si i poslední chvíle naplno. Samozřejmé nám přišlo i vzít děti na pohřeb a nechat je prožít rozloučení a hlavně naději ve vzkříšení. Hodně maminek v mém okolí to vidělo jinak. Mladší syn, v té době tříletý, to bral celé jako fakt a nic moc neřešil. Starší měl přes 5 roků a nedovedu si představit, že bychom s ním o tom nemluvili, že by nešel na pohřeb, že by s námi neprožíval smutek i naději. Tolik přímá zkušenost se smrtí.

Stejně samozřejmé je, že chodíme pečovat o hroby, že se tam zastavujeme po celý rok a o dušičkách o to víc. Moc rádi jsme s manželem chodili v dušičkovém čase modlit se na hřbitov večer, atmosféra je kouzelná a přes den taky není moc času. S malými dětmi to bylo horší, potmě se bály. Vychytávku mi poradila kamarádka, jsou to různá světýlka – baterky, lucerničky, lampiony, hned bylo veseleji.

Samostatnou kapitolou jsou tyto dny v školských zařízeních. Když byly děti menší, chodily v mateřince procházkou na hřbitov. Některé maminky si to, ale nepřály, a tak v tyto dny nastává v MŠ i v družině halloweenská oslava – vyrábí se kostýmy, strašidla a “straší se“. Ta tam je vlídná atmosféra tradičních dušičkových dní.

Protože naše rodina i kamarádi stále vyrážíme v tyto dny večer na výpravu na hřbitov, napadlo nás přizvat další rodiče s dětmi, zejména ty, co učíme v náboženství. Dnes už je u nás tato akce tradiční a musím říct, že s námi vyráží daleko víc dětí a rodin nevěřících než „kostelních“.

Hřbitov u nás leží na mírném kopečku na vesnicí, dobrou půlhodinku chůze od kostela. Než s dětmi vyrazíme, vysvětlíme jim proč tam jdeme, a že chceme i po cestě myslet na naše blízké. Cesta je samozřejmě veselá a všichni si užívají světýlka nejrůznějších druhů. Na hřbitově pak dětem ještě připomene, proč tu jsme a jak se chovat, a necháme je užít si atmosféru nazdobeného rozsvíceného hřbitova. Na závěr se všichni sejdeme kolem velkého kříže, v tichu zavzpomínáme, a kdo chce tak se přidá k modlitbě. Potom běžíme z kopce domů do tepla :).

Přeji Vám pokojné a krásné dušičkové dny!