Aneb jak jsme k sobě našli cestu po 27 letech.

V dětství jsem se s modlitbou růžence setkala u nás doma. Občas jsme se ho po večerech modlili jako děti s naší maminkou. Pamatuji si, že mi přišel hrozně dlouhý, a to i přes to, že jsme se střídali v „předříkávání“. Jednou jsem se cestou domů z města pomodlila pět tajemství růžence (těch, na které jsem si vzpomněla) a mamince jsem se pak chlubila, že jsem se ho pomodlila celý. A před spaním jsem mamince slibovala, že se za ni pomodlím tři "Zdrávasy". Většinou to pak vypadalo asi takto: "Zdrávas Maria milosti plná, svatá Maria Matko Boží pros za nás hříšné. Amen." Uploadovaná verze.

Také jsem se s růžencem setkala občas v kostele. Ale působil na mě monotónně a spíše „pro babičky“. Přišlo mi, že ho jen tak bezmyšlenkovitě odříkávají, a že ta modlitba je vlastně zbytečně zdlouhavá.

"Zdrááávas Mariamilostiplná, Pááán sTeboupožehnanáTy mezi ženami…"

Další moje shledání s růžencem se odehrálo, když mi bylo zhruba 16 let a jely jsme se setrou do Medjugorje na Mladifest. Po cestě autobusem tam jsme se modlili a potom i každý den přede mší. Růženec se na pódiu modlili i mladí z nejrůznějších národů a bylo to pro mě obohacující. Když jsem se vrátila domů, měla jsem předsevzetí, že se denně pomodlím jeden růženec. Vydrželo mi to jeden den.

Jinou větší akcí byla pouť z Brna na Velehrad na Activ8. Putovala jsem tam s mojí budoucí biřmovací kmotřičkou - řeholní sestrou, která se musí modlit jeden růženec denně. Jednou to během putování přes den nestihla, a tak mě navečer vytáhla na procházku a modlily jsme se ho spolu. Byl to až mystický zážitek.

Ale ani to se mnou později nehlo a nastalo dlouhé období bez modlitby růžence. Tedy ne úplně - byla a jsem členkou živého růžence, to znamená, že se modlím jeden desátek denně. Je to moc fajn. Dohromady se pomodlíme denně všechny čtyři tajemství.

Za nějakou dobu se mě dotkl článek tady na Signálech - Růženec v životě matky. Článek je velmi inspirativní, ale pro mě neuskutečnitelný, neboť náš starší syn neustále mluví a mluví.

Zatím poslední setkání s růžencem se uskutečnilo zase skrze Signály - přes kamaráda. Psali jsme si o modlitbě a on mi napsal, že se denně modlí růženec. Říkala jsem si, týjo, to je borec. Já bych si na růženec nenašla čas, je to přece jen dlouhá modlitba. Ptala jsem se ho, jak k tomu přišel, že se denně modlí. Napsal mi, že delší dobu potkával různé volání k modlitbě růžence: v kostele na nástěnce, v článcích, promluvách kněží a papeže, v různých zjeveních P. Marie. A tak si řekl, že to zkusí a od té doby nevynechal jediný den.

Říkala jsem si: když může on, proč ne já.

A ten den jsem začala taky. Ještě mi kamarád poradil, že je dobré mít při modlitbě růžence jednotlivá tajemství i jako obrázky. Našla jsem si na internetu ty, které se mi líbily, nechala jsem si je zalaminovat a modlila se u toho. Také jsem měsíc na to na moje narozeniny dostala malou knížku s rozjímáním nad jednotlivými Zdrávasy (podobné jsou tady) od mojí křestní kmotry (náhoda?) a doma jsem našla i knížku Biblický růženec od Jana Peňáze. Začala jsem do růžence pronikat, ta modlitba mě dostala a dostává i teď.

Člověk si „jednoduchou“ formou každý den promodlí kousek evangelia. Může si na to „napasovat" to, co právě řeší a prožívat to tak se svatou Rodinou.

Nikdy mě nenapadlo (jsem ostuda), že to je vlastně modlitba rozjímavá. Je to opravdu krásná modlitba. Zhruba půl roku si čtu životy svatých na každý den a objevila jsem, že svatých lidí, kteří se denně modlili růženec, bylo opravdu moc.

Moc se mi též líbí, že si člověk denně prorozjímá celé tajemství od začátku až do konce (každý den jiné tajemství). Ne jen jeden desátek, ale vše. Třeba u slavného růžence mě vždy dostane, jak Panna Maria přijde do nebe, to musela být radost!

Růženec se modlím v různé časy. Když někde musím čekat, třeba u doktora nebo při kojení. Často se teď modlím i při vaření. Abych nemusela v rukou držet růženec a počítat si Zdrávasy, tak si odkládám brambory.

Více se mi vyhovuje, když se modlím polohlasně než potichu. V tichu se totiž často přistihnu, jak myslím na úplně něco jiného. V tom případě mohu i to, co mě odvádí, zapojit do modlitby.

Líbí se mi, že se můžu modlitbou růžence přimlouvat za druhé a jednotlivá tajemství za něco/někoho obětovat.

Taky mám radost, když se modlím růženec s někým. Při pouti nebo při procházce. (Při společné modlitbě růžence se dají získat i odpustky.)

A jak to máte s modlitbou růžence vy? Modlíte se jej? Jaký máte vztah k Panně Marii?

Pokud se ho nemodlíte, není se proč bát. Mně to trvalo pěkně dlouho. A třeba taková sv. Terezka ho taky neměla moc v oblibě. Cest k Bohu je mnoho. Toto je jen jedna z možností, ale pro mě je opravdu krásná.