Poprvé jsme byli s naším prvorozeným na Národní třídě slavit 17. listopad, když mu byly 4 měsíce. Bylo 20. výročí Sametové revoluce a my jsme prostě chtěli být přitom. Od té doby přicházíme každý rok. Pokusím se shrnout důvody, proč si myslím, že je to pro děti důležité. Ano, možná to vyzní pateticky, vím o tom.
Jako malá jsem na Národní třídě slavit 17. listopad nikdy nebyla. A je mi to teď líto, ačkoli důvody, proč tam se mnou naši nikdy nešli, chápu a považuji za legitimní. První důvod, proč tam vzít vlastní děti. :)
Studovala jsem učitelství dějepisu. Moderní dějiny nám nikdo moc nepřednášel, nezbyl na to čas, natož nějaká diskuse. Ani předtím na gymnáziu nebo na základní škole s námi pád komunismu nikdo neprobíral, punské války byly asi pokládány za důležitější. A také převládal názor, že vlastně všichni vědí, co se stalo, tak proč o tom vyučovat? Je mi jasné, že nastupující generace dětí bude Sametovou revoluci brát podobně jako konec druhé světové války - historická událost v moderních dějinách, letopočet v učebnici, nic moc víc. Moc bych ale našim dětem chtěla předat víc. Teplo svíček, zapálených u Kaňkova paláce na Národní třídě. Možnost klást dotazy k tomu, co vidí (nechci ochudit ani sebe o možnost vysvětlovat, protože vysvětlením sama odhaluji své mezery ve znalostech a tříbím si názory). Láďu Heryána zpívajícího každý rok ty stejné songy. Vědomí společných národních hodnot. Rozmanitost jejich interpretací.
Procházku po Národní třídě končíme u Národního divadla. Křižovatku, normálně řízenou semafory, v tento den řídí pan policista. Za tmy má v ruce červenou svítící tyčku, aby bylo vidět, co ukazuje. Eliška loni i letos chtěla zkusit, jaké to je mít tu tyč v ruce. Tak jsme přišli za panem policistou, pozdravili a poprosili o možnost vzít si ji do ruky. V obou případech se policista usmál a nechal Elišku, ať si tyčku prohlédne. Kromě zážitku doufám, že si zapamatovala i to, že policisté jsou ti, kdo jí pomůžou, kdyby bylo potřeba a že není třeba se jich bát. Mikulášovi jsme letos poskytli i výklad o policistech, kteří mlátili demonstranty na Národní třídě, na Letné se pak omluvili a bylo jim odpuštěno. A že tenhle milý policista byl jiný, než ti dřív a proč nám to připadá hezké. Výtky k případným současným selháním policie si nechte od cesty, mluvíme o předávání idejí malým dětem.
Cestou domů jsme ještě minuli extremistickou demonstraci členů Národní demokracie, takže děti viděly i stoupence jiných světonázorů. A taky policejní těžkooděnce a antikonfliktní tým. To všechno k 17. listopadu letos patřilo, neviděli jsme důvod, proč to před dětmi skrývat.
Děti se tak dotkly relativně nedávné historie jinak než pouze skrz výklad. Viděly, že rodičům připadá tento svátek důležitý. Zažily veřejný prostor v neobvyklé podobě (tam, kde normálně jezdí tramvají, mohly volně chodit). Setkaly se s policisty jako s někým, kdo jim vyjde vstříc. Poznaly lidskou rozdílnost. Dostaly prostor ke kladení dotazů.
To mi na jeden večer nepřipadá málo.
pozn. Článek nebyl editován na žádost autorky.
Ve škole nám toho moc neřekli, to je pravda...dodnes si pamatuju, jak jsem se jako náctiletá ptala maminky, proč ten masakr, vše mi řekla a každý rok, když se dívám na záznamy z TV mě spolehlivě dojme volání bezbranných studentů ,,máme holé ruce"...Tyto události se mě velmi dotýkají...Děkuju za článek, snad se těchto oslav taky jednou zůčastníme :-)
Uz na 25 vyroci jsem citila, ze vlastne vubec nevim, jak to bylo (ani z animaci na jinak perfektni CT24 jsem to tehdy nepochopila) a letos jsem si rekla, ze pristi rok bych to chtela zazit, projit si tu trasu a tak. Proste musim, protoze v Praze to zije (alespon ze zaberu televize) a stava se z toho skoro az pout, mi prijde... Tak dekuju za povzbuzeni.
manžel mi vyprávěl o svém spolupracovníkovi, jehož osmiletá dcerka přišla s otázkou "Tati, co se stalo 17. listopadu? Ve škole nám říkali, že nám to máte vysvětlit." Tatínek se zmohl na to, že bude vysvětlovat, až dcerka bude starší...
Myslím, že i osmileté děti by to vědět měly, je na nás, abychom jim to uměli převyprávět adekvátně jejich věku. Dovedou pochopit mnohé...
a nedávno jsem se dozvěděla, že můj tatínek byl onoho osudného srpnového dne 1968 v Praze na barikádách...proto se neustále vyptávám...dokud máte babičky, dědečky, ptejte se, nikdo jiný vám to nepoví, tak jako oni!
Byl to velmi zvláštní Advent v tom roce 1989;-) Více než u cukroví, uklízení a shánění dárků jsme čas trávili u rozhlasu a televize. Tim 17.listopadem to začalo ale ještě dlouho to byly pořádné nervy, jak to dopadne. Nejkrásnější dárek který jsme si tenkrát nadělili byla deska Karla Kryla kterou narychlo vylisovali. Poslouchali jsme ho z nekvalitních samizdatových nahrávek a najednou měli krásnou desku s jeho fotkou. Moc ráda na ten čas nadějí a radosti vzpomínáme. Děkuji za článek. Opravdu mě potěšil
Mám doma černobílou fotku z roku 1990, byli jsme tam s našima na výročí. Byly mi dva a držím na ni v ruce klíče. Jsem moc ráda, že ji mám.
Babička nam hodně vyprávěla, i naši. Na gymplu jsme neco málo měli, ale ja hodně četla vzpomínky veznenych kněží atd.
Před dvěma lety me vzal spolužák na specializovany seminář na FF, o převratu v roce 48. Bylo to pro mě ohromující, vsechny ty detaily, visela jsem profesorovi na rtech.
...
O to víc me mrzelo, kdyz mi nedavno jeden blízký mladý člověk s "jistotou" vyprávěl, jak ta sovětská vojska v roce 68 nas opravdu zachránila, a to ze stříleli do civilistů se dá chápat, protože si třeba spletli hrábě se zbraní, tak stříleli vlastně v sebeobraně. A podobně. Bylo mi z toho tak moc smutno a docela i fyzicky špatně.
Ale koukala jsem, že USTR, nebo
Paměť národa dělají pěkné a propracované programy pro školy, kde žáky nejen bifluji data, ale vysvětlují, diskutují...
@mia-maru stříleli i do dětí a to už ničím obhájit nelze!
Tím jsem taky argumentovala, odpověděl mi, že se to dá chápat, ze byli frustrovani... Totálně vymyty mozek. Má to z nějakých propagandistickych webů a hovorů s podobně smýšlejícími přáteli. Hrůza.
No, nechci tu být pesimisticka. O to víc si cením toho, co píše žirafa.
A vy ostatní, jak jste slavili 17. listopad? Slavíte státní svátky? Jak? Jak to předáváte dětem? Moc by mě to zajímalo Ráda bych to s dětmi nějak podchytila. Přijde mi to moc důležité.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.