Jeden z mých zásadních životních objevů se týká Boží vůle v mém osobním životě. Po různých peripetiích a těžkých obdobích jsem se prokopala k pokladu. A to doslova. 

Věřím, že Boží vůle je naše snaha o spolupráci s Ním, skrytá v touze po postupném přibližování se k Němu, a ne Jeho mocná ruka dopadající na naše rameno, ruka která koriguje a trestá všechny přešlapy... K poznání Boží vůle je potřeba opravdu upřímná modlitba a sebepoznání... A v neposlední řadě citlivě vychované svědomí (s vědomí - být sám se sebou v kontaktu a vnímat svůj životní úkol). 

Hodnota lidského života se neměří množstvím utrpení, ale kvalitou lásky. (F. Ceragioli)

Velký podíl na mém objevu má kniha Neumělcům života od Marka Váchy. Abych byla konkrétnější, oslovil mě jeho text o utrpení v kapitole II. Tvůrce tvoří tvůrce. Píše se tam o svědectvích velkých světců, která si předáváme po staletí - o odkazu sv. Jan od Kříže a velké + malé Terezie. Život v utrpení je představován jako ten správný stav. Generace křesťanů žijí v tom, že "kdo je blízko Bohu, nedopadne moc dobře, a že bych se zrovna já musel umrtvovat a trpět za svět, tak to úplně nemusím. Koho Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje, říkáme, a tak možná by nás Pán Bůh až tak moc milovat nemusel." Vácha dále přirovnává vrcholná díla mystiků k pouhým cestopisům o putování k Bohu. A my máme být těmi, o kterých se budou psát ty další, nové cestopisy. 

Jádro věci podle mě spočívá v termínu přijetí vlastního života, které souvisí v nesením kříže. Podle Váchy může být přijetí vlastního života spojené s hlubokou rezignací. Tohle se mě dotklo úplně nejvíc. 

„Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce.“ 2 Kor 9,7

V knize mě také silně oslovil evangelijní příběh o slepém Bar Timaiovi (Ma 10, 46-52), který přímo skočil po příležitosti nechat se Ježíšem uzdravit. Moc se mi líbí Váchův komentář: "kdyby se Bar Timaios nezvedl, Bůh by mu jistě dále v životě žehnal a naprosto respektoval jeho svobodné rozhodnutí.“

Když jsem to všechno pochopila a do hloubky prožila, přišlo něco nepopsatelného. Spontánní touha po sebevyjádření, nevyčerpatelný pramen tvořivosti a radosti, nové chutě a vůně. 

„…prosím, …abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.“ Ef 3,15-19

Pozn: biblické citáty mezi odstavci jsou vybrané podle mého uvážení, ostatní text psaný kurzívou je citovaný z knihy Marka Váchy Neumělcům života, kterou vydalo nakladatelství Cesta Brno v roce 2014.