Reguji na výzvu ze 26. října: "Žijete kultúrou? Čo pre vás kultúra znamená?"


Je to součást života, která mě kultivuje, vychovává, učí mě vnímat krásu. 

Za kulturní zážitek považuji například i návštěvu knihovny. Tuto činnost si nedopřávám moc často, tím víc je mi vzácná. A mít čas jen tak brouzdat mezi regály s knihami...to je pro mě svátek. 

Protože žiju na vesnici, mám kulturní zážitek z pouhé návštěvy města. Ale ne ledajakého! Nejblíže bydliště mám 2 větší města, která hodnotím jako nudná. Důvod? Není tam pro mě skoro nic zajímavého, protože města jsou průmyslová - potomci továrního rozvoje v první polovině 20. století. A já neumím tuto éru ocenit. Potřebuju starší domy, složitější architekturu chrámů, nepravidelnou strukturu starobylého jádra města a ne nalinkované rovné široké ulice. A také mě fascinují parky. Krásné solitérní stromy v nich, esteticky domyšlené průhledy do zeleně atd. Vzpomínám si, jak jsme jednou v květnu jeli na výlet s miminkem v kočárku do Kroměříže. Po dlouhých měsících strávených na dědině jsem se v Květné zahradě dostávala do extáze. Fakt. Když jsem vezla spící miminko a vnímala linie zelených stříhaných stěn, byla jsem úplně v jiném světě...

Chtěla bych se dotknout tématu spirituální kultura. Myslím si, že v tomto směru má křesťanství co nabídnout, ale zbytečně se stydí...že není zajímavé. Nechci zmiňovat poklady skryté v klášterních knihovnách, uměleckých dílech (obrazech, sochách) a přebohatých chrámech. Ani jim příliš nerozumím. Stěžejní jsou pro mě poklady, které ukrývá sám všednodenní křesťanský život. Domácí církev. Tajemství liturgie. Pestrost liturgického roku. Rytmus svátků a běžných dnů. Už jenom to, že je čas pro práci a čas pro modlitbu. Sváteční šaty pro nedělní bohoslužbu a výjimečně prostřený stůl. Dělají život krásnějším a kultivují lidského ducha. 

Možná vám to přijde hloupé, ale kulturní je pro mě i společenství Ženy-matky-manželky. Protože mě vychovává pomocí četby a písemného projevu.