Před časem jsme se bavily s mamkou o tom, jak ve společnosti klesá úcta ke starým lidem. Pro předchozí generace byla babička či dědeček (pokud se stáří dožili) jakousi studnicí, z níž mohli mladí čerpat zkušenosti, moudrost. Lidé si jich vážili. Dědové předávali synům a vnukům znalosti ohledně řemesla a starosti o domek, pole či zahradu. Babičky zase radily dcerám a vnučkám s výchovou a péčí o děti, s domácími pracemi atd.
Ještě před nedávným časem, když si člověk nevěděl rady, musel se zvednout ze židle a zajít se (pra)rodičů zeptat. Kdo takového příbuzného neměl, byl velmi ochuzený a musel informace získávat od jiných a často těžko.
Jenomže dnes máme jednoho společného „příbuzného“, který naše rodiče a prarodiče odsunuje na druhou kolej. A jsme s ním možná v kontaktu mnohem častěji než s vlastní mámou, dědou či babičkou. Jmenuje se strejda Google a ochotně poradí se vším, co je potřeba. Stačí se jen zeptat. Je rychlý a spolehlivý. A navíc - nenabídne jedno řešení, ale hned několik.
Sama jsem se mockrát přistihla, že než bych se zeptala třeba na nějaký recept mamky (to znamená: zvedla telefon a věnovala tomu zhruba 10 minut svého času), radši navštívím strejdu Googlea a zeptám se na postup jeho. Za minutku mám hotovo. Jenomže: těch 10 minut, které bych věnovala mamce, by ji určitě potěšilo a mě ještě navíc obohatilo (dozvěděla bych se třeba, co je nového u našich, mohla bych jí říct o svých trápeních či radostech).
A tak mě napadlo, že strejda Google není zase tak dokonalý, jak se nám může zdát. Že má svoje mouchy, a co je hlavní – nikdy nám naše starší příbuzné plně nenahradí.
On totiž…
Neobejme, nepohladí.
Nepovzbudí.
Nepovypráví nám vzpomínky na naše dětství či dobu dětství a mládí našich rodičů a prarodičů.
Nedokáže sdílet naše radosti či smutky.
Neřekne: "Tohle jsem zkoušel/-a, když mi bylo tolik, co tobě, a není to rozumné."
Nezeptá se, čím žijeme.
Nepoděkuje nám za návštěvu.
Neoplatí úsměv.
A mohla bych dosadit spoustu dalšího.
Prožíváme advent, připravujeme se na Vánoce. Je to období, kdy bychom se měli víc přibližovat Bohu i sobě navzájem. Pouvažujme, jestli by se nedalo najít pár minut či hodin týdně pro naše starší příbuzné, nemocné, či osamělé. Na návštěvu či telefonát. Vždyť i Maria šla během svého adventu navštívit svoji starší příbuznou Alžbětu.
Využijme ten čas, kdy tady s námi naši blízcí jsou. Ukažme jim, že (a jak) jsou pro nás důležití. A strejdu Googlea (či jeho další příbuzné) nechme trochu odpočinout. On toho bude mít, chudák, i tak hodně.
Když jsme u těch prarodičů, tak sdílím tip na vánoční dárek (právě pro ty vzpomínky a zprostředkované zkušenosti jako dělaný): http://www.babickarstvi.cz/knihy-vzpominek-pro-babicku/1-babicko-vypravej-9788026048664.html
Existuje samozřejmě i ve verzi pro dědečky a také ve slovenštině. My jsme ji darovali babičce k 80. narozeninám a už se těšíme, co nám tam napíše.
@Zdendanda: Loni jsme ji dali dědovi k vánocům - "Dědečku, vyprávěj" - a taky doufáme, že nezůstane prázdná. Je moc pěkně udělaná a vlastně je to dárek i pro ty, kdo to jednou budou číst...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.