Před časem jsme se bavily s mamkou o tom, jak ve společnosti klesá úcta ke starým lidem. Pro předchozí generace byla babička či dědeček (pokud se stáří dožili) jakousi studnicí, z níž mohli mladí čerpat zkušenosti, moudrost. Lidé si jich vážili. Dědové předávali synům a vnukům znalosti ohledně řemesla a starosti o domek, pole či zahradu. Babičky zase radily dcerám a vnučkám s výchovou a péčí o děti, s domácími pracemi atd.


 

Ještě před nedávným časem, když si člověk nevěděl rady, musel se zvednout ze židle a zajít se (pra)rodičů zeptat. Kdo takového příbuzného neměl, byl velmi ochuzený a musel informace získávat od jiných a často těžko.

Jenomže dnes máme jednoho společného „příbuzného“, který naše rodiče a prarodiče odsunuje na druhou kolej. A jsme s ním možná v kontaktu mnohem častěji než s vlastní mámou, dědou či babičkou. Jmenuje se strejda Google a ochotně poradí se vším, co je potřeba. Stačí se jen zeptat. Je rychlý a spolehlivý. A navíc - nenabídne jedno řešení, ale hned několik.

 Sama jsem se mockrát přistihla, že než bych se zeptala třeba na nějaký recept mamky (to znamená: zvedla telefon a věnovala tomu zhruba 10 minut svého času), radši navštívím strejdu Googlea a zeptám se na postup jeho. Za minutku mám hotovo. Jenomže: těch 10 minut, které bych věnovala mamce, by ji určitě potěšilo a mě ještě navíc obohatilo (dozvěděla bych se třeba, co je nového u našich, mohla bych jí říct o svých trápeních či radostech).    

A tak mě napadlo, že strejda Google není zase tak dokonalý, jak se nám může zdát. Že má svoje mouchy, a co je hlavní – nikdy nám naše starší příbuzné plně nenahradí.

On totiž…

Neobejme, nepohladí.

Nepovzbudí.

Nepovypráví nám vzpomínky na naše dětství či dobu dětství a mládí našich rodičů a prarodičů.

Nedokáže sdílet naše radosti či smutky.

Neřekne: "Tohle jsem zkoušel/-a, když mi bylo tolik, co tobě, a není to rozumné."

Nezeptá se, čím žijeme.

Nepoděkuje nám za návštěvu.

Neoplatí úsměv.

A mohla bych dosadit spoustu dalšího.

Prožíváme advent, připravujeme se na Vánoce. Je to období, kdy bychom se měli víc přibližovat Bohu i sobě navzájem. Pouvažujme, jestli by se nedalo najít pár minut či hodin týdně pro naše starší příbuzné, nemocné, či osamělé. Na návštěvu či telefonát. Vždyť i Maria šla během svého adventu navštívit svoji starší příbuznou Alžbětu.

Využijme ten čas, kdy tady s námi naši blízcí jsou. Ukažme jim, že (a jak) jsou pro nás důležití. A strejdu Googlea (či jeho další příbuzné) nechme trochu odpočinout. On toho bude mít, chudák, i tak hodně.