Každý rok si říkám, že se tím předvánočním kolotočem nenechám semlet. Že si ten advent užiju a prožiju. Že všechno nachystám s dostatečným předstihem. A každý rok se těsně před svátky divím, že se mi toho a tamtoho nedostává a že ty čtyři týdny utekly nějak podezřele rychle.

 A bodejť by rychle neutíkaly, když se pořád něco děje. Tam návštěva, tady návštěva, sem tam svařáček na trhu. Nákupy, nákupy, nákupy - i když si člověk nakoupí dárky v předstihu, tak ingredience na pečení a jídlo na sváteční tabuli se koupit také musí. Výroba jedlých vánočních dárků. Do toho konec semestru, projekty, které mají být hotové před koncem roku. Nemocné děti, nebo manžel, nebo obojí. Haldy prádla. Nevyžehleného. A nebo hůř, nevypraného. A ze všech stran se valí různé adventní kalendáře a výzvy všech typů. Ať už se týkají obnovy života duchovního, manželského, rodinného nebo ryze světských aktivit typu pečení cukroví, úklidu domácnosti nebo škubání barborek. A vy lítáte jako hadr na holi a chcete to všechno zvládnout. Správná hospodyňka přece nemůže mít méně než 18 druhů cukroví a přes špinavá okna k vám Ježíšek netrefí. Jojo, ten advent je vážně “hustý”, říkáte si.

 

 

A pak si vzpomenete na někoho, kdo měl před mnoha a mnoha lety advent v plném slova smyslu. Prostá, pokorná dívka. Maria.

 
Napřed si to k ní bez ohlášení přihasí anděl a jen tak mírnyx-týrnyx jí oznámí, že se stane matkou Spasitele, Božího syna. Spolu s tím se dozvídá, že i její příbuzná Alžběta bude mít syna, tak neváhá a vydává se na cestu (pěšky, několik desítek kilometrů). Hm, když si vzpomenu na své první tři měsíce těhotenství, kdy jsem měla některá rána problém se doplazit z ložnice do kuchyně, tak teda smekám. Po návratu od Alžběty už je na ní vidět, že je v očekávání. Což o to, v dnešní době mi lidé v šalině i s velkým břichem pořád říkali: “Slečno, pojďte si sednout.” Prostě mít dítě a být pořád slečna už dnes není nic divného. Ale tehdy? Tehdy to mohlo mít pro dívku nedozírné, ba i smrtelné následky. Ještěže byl Josef formát a Marii i s nevlastním dítětem podržel. No a pak si ještě nějaký papaláš usmyslí, že zrovna v tomto roce provede sčítání svého lidu, a tak se musí v pokročilém stádiu těhotenství trmácet na oslu další desítky kilometrů, aby pak rodila v nehostinných podmínkách v cizím městě…
 

 

Tak tomu říkám “hustý” advent. Myslím, že bych o něj ani moc nestála. Ale díky tomu, že jedna dívka kdysi právě takovému adventu řekla své “fiat”, můžu prožívat já ty svoje adventy. Kéž bych to dokázala s takovou laskavostí a pokorou, jako ona.