Před dvěma lety jsem si prožila advent jako Panna Maria, v očekávání. Nevěděli jsme co to bude, natož, jak se to bude jmenovat. V tomto to Maria měla jinak, i bez ultrazvuku. Prožívala jsem s Marií první i poslední ,,veselé" týdny jiného stavu. Každá matka mi dá zapravdu, že to není fakt žádná sranda, zvlášť, když kolem vás poskakuje dvouleté dítě.

Celý ten čas byl požehnaný, ikdyž to bylo ze začátku rizikové těhotenství.

Na Štědrý den jsem kmitala jako vždy, malý oběd, svícny, hřbitov, úklid, smažit kapra. Při večeři mě začalo bolet celé tělo, nejvíc kyčle. Prosila jsem mého muže, ať raději nechodí na Půlnoční, protože, co kdyby...

Panikařila jsem zbytečně, vlastně jsem měla ještě týden čas.

Naše cérečka se narodila 2.dne nového roku, jednu hodinu po půlnoci.

Díky Bohu, Panně Marii a andělům strážným za zdravou Josefínku, kteří ji opatrovali i při komplikovaném porodu.