Nemůžu říct, že bych byla kdovíjak zbožný člověk. Celý život se spíš snažím zůstat v katolické církvi, aniž bych měla pocit, že o mě stojí nebo že bych tam nějak zvlášť patřila. Neřídím se vždy všemi pravidly a někdy je zcela vědomě porušuji. Jsem nepokorná a na spoustě věcí musím ještě pracovat.
U nás doma se o církvi nikdy moc nemluvilo. Nebylo taky o čem – v našem městě skoro žádná církev nebyla. Nemluvili jsme moc ani o Bohu. My děti jsme dostali od rodičů darem obrovskou svobodu pro rozhodování a pro utváření vlastních názorů. Co nás naši naopak učili, bylo především zastávat se slabších. Nebát se říct svůj názor, nebát se přijít domů s různými kamarády, snažit se neodsuzovat odlišné lidi a plnit svoje povinnosti vůči ostatním. O ničem z toho jsme nijak nediskutovali ani nám nikdo nedělal žádná moralizující kázání, všechno jsme viděli na rodičích nebo zažili na vlastní kůži.
Stále vnímám, jak mě vyrůstání v naší rodině "poznamenalo." Poslušnosti nebo tradicím se nepřikládal moc velký význam. Přitom vlastně sama svým způsobem uvažování nesu odkaz svých rodičů a jsem poslušná tomu, co jsem doma přijala. Svoboda, upřímnost a otevřenost jsou pro mě stále důležité hodnoty. Ale největší ze všeho je láska.
Je těžké mluvit o lásce, když ji vlastně nikdo kromě Krista pořádně neumí – různí lidé si představí jiné věci, takže se všichni snažíme podle svých možností. Možná proto se mi zdá, že o lásce toho mezi křesťany poslední dobou moc neslýchám. Snad je to tak dobře – některé věci jsou slovy těžko uchopitelné a lépe je vysvětlí osobní příklad jednotlivých lidí.
Na mateřské je člověk hodně uzavřený mezi čtyřmi stěnami. Často se říká, že největší lásku projevuje mladá maminka vůči manželovi a dětem. Asi je to tak. Samotné se mi to však často nedaří. Chybí mi širší společnost různých osobností (ne jenom ostatních maminek) a možnost se víc realizovat i mimo rodinný kruh. Čím dál víc se proto snažím hledat různé kompromisy a zase se začít otevírat světu. Ale jestli je na světě něco, po čem toužím a co bych chtěla předávat dál, tak je to právě láska.
Je dobré si uvědomit, že Bůh je láska a hledání lásky je vlastně hledání Boha.
http://www.biblenet.cz/app/bible/passage?passagePath.path=1%20januv%204,8-16
Bety to je krásný článek, moc me to oslovilo ☺díky
Dekuju :)
Ahoj, jen tak pro provokaci k přemýšlení. Proč tedy zrovna Ježíš a "katolickej" Ježíš, když vlastně stačí humanismus a prolidská morálka s láskou jako hlavním motivem. Co s tím má co Ježíš pro Bětku společnýho, kromě dobrýho učení?
Me se právě moc líbilo, že to Bety dokala pojmenovat, a myslím, že to má hodne společného s tím, jaky Ježíš právě byl.
@psycho-kat já jsem to nikdy nevnímala nijak vyhrocene nebo rozdělene... myslím, že je důležitý společenství věřících a proto cirkev jako taková. Do katolický církve jsem se narodila a proto v ní jsem, myslím, že je pro mě dobrý tu zůstat a nebýt osamelej ostrov... navíc ty svatosti taky :))
@Lucie_J ... taky se mi to co Bětka napsala líbí, jakože je to takový pravdivý a opravdový .. "to má hodně společného s tím, jaký Ježíš právě byl" .. tohle mi asi vadí :) Protože Ježíš není guru nebo morální učitel a příklad dokonalosti. V nějakým ohledu možná, ale pokud se to na to zúží, tak je to podle mě průšvih a ruší to samotný křesťanství .. protože Ježíš je hlavně Boží Syn a přišel nám dát možnost se dostat k Bohu, je Živé Slovo a Beránek, je Spasitel. A to je "sacra" víc než učitel morálky nebo příklad hodný následování .. (ne že bych podle toho žila ..)
@psycho-kat souhlasím :-) Doufám, že jsem nenapsala nic, co by s tím bylo v rozporu... :-)
Ono je tam podstatný právě to, že byl pravdivý, protože byl sám pravdou. O nějakém guru... u me nebyla řeč .
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.