Tato příhoda se stala loni v zimě, v období, kdy měl můj syn 3 roky a dcera byla ještě kojené miminko. Hodně jsme v té době zápasili s obdobím vzdoru. Nebylo ničím neobvyklým, že syn ležel na zemi, vztekal se a odmítal vstát. Každá procházka, kdy jsem byla s dětmi sama, tak pro mě byla náročná. 

Jednou jsem se k večeru vracela s dětmi z návštěvy. Trochu jsme se tam zdrželi, venku už byla tma. Věděla jsem, že dcera dostane za chvíli hlad a bude potřeba ji nakojit a uložit k večernímu spánku. A tak jsem se modlila:"Pane Bože, pomoz mi, prosím, dostat se domů."

Asi po 100m přišel první záchvat vzteku, syn ležel na zemi, odmítal vstát, jít dál, odmítal cokoliv. V tu chvíli kolem nás procházel nějaký muž - v ošumnělém oblečení, neoholený, šel lehce vrávoravým krokem a táhl z něj alkohol. Už nevím, co přesně synovi řekl, ale syn se přestal vztekat, vstal a chytil se kočárku. Dál jsme šli všichni spolu. Syn si začal s pánem povídat, ukazoval mu, co se naučil ve školce (doma to zásadně nepředvádí), přitom se vzorně držel kočárku a šlapal. Dozvěděla jsem se, že pán jde za svou maminkou, poprosit ji o nějaké peníze na alkohol, pak jde do hospody... Taky prý zrovna nemá kde bydlet. 

Před naším domem jsme se rozloučili. A já jsem si uvědomila, že moje modlitba byla vyslyšena: opravdu jsem se rychle a neskutečně v pohodě dostala s dětmi domů. Ale že mi Bůh na pomoc s dětmi pošle přiopilého bezdomovce, to by mě teda nenapadlo. 

Je úžasné, že nehledě na to, jaké má člověk neřesti a hříchy, Pán Bůh ho i tak dokáže využít pro svoje plány. To je docela nadějné zjištění .