To jsem zas měla minulý týden takové ty svoje splínové dny… celé dni doma, venku kosa, takže vystrčit nos jen do obchodu a na krátkou procházku. Jediní lidi, se kterými jsem se potkala byli manžel a občas jeho rodiče. A tak vznikla taková trošku krizička… ani ne tak krizička jako spíše ponorka. Znáte to? Začnete vidět na partnerovi jen to špatné, ty blbé zlozvyky, ty nepochopitelné chlapské manýry, vytočí vás blbost, začne vám chybět i to, co vám jindy vůbec nechybí a vadí vám i to, co vám normálně vůbec nevadí. Celé dny jsem byla zaměstnána těmito svými myšlenkami a strašně se litovala, že to a ono a jak by ten můj chlap mohl být takový a takový a nemusel být makový.

Pomohlo mi až vypadnutí z domu na noc během manželovy noční služby a alespoň trochu střepání svých myšlenek, pocitů a starostí na moji mamku. (Zjišťuju, že je fakt potřeba mít možnost to alespoň někomu říci.) A starosti a splíny se náhle zmenšily, nedostatky mého muže se nezměnily, a přesto je mi zase dobře.

A tak jsem si večer při usínání začala říkat zase ty pozitiva, abych svému muži neukřivdila a ejhle, on je to vlastně docela dobrý chlap. Vzpomněla jsem si na moji kolegyni z práce, která mi v období mého rozhodování se před svatbou říkala: „Pokud je slušnej a nechlastá první ligu (a já jsem si ještě přidala, že je věřící a vůbec dle mých přestav), tak se nerozmýšlej a ber.“

Tudíž jsem včera znovu zjistila, že jsem ráda, že

  • Má mě rád takovou, jaká jsem
  • Chodí se mnou do kostela i ve všední den
  • Vynáší odpadky a vyváží plasty
  • Nakoupí si pro sebe jídlo, takže se nemusím starat
  • Sní všecko, co mu uvařím (i když u toho někdy remcá, že to není dost zdravé)
  • Tolik už toho vyrobil do naší domácnosti (i když mu to někdy déle trvalo)
  • Má novou práci, ve které je spokojený, vydělává pro naši rodinku pěkné peníze
  • Se změnou jeho práce se toho pro nás hodně změnilo k lepšímu
  • Je to chlapec pěkně praktický… co je potřeba, to opraví, vytuní, vykutí (i když někdy z jeho kutilství zůstává rozum stát)
  • Budeme stavět dům a on bude samozřejmě u toho
  • Nepovaluje se u televize (protože ji nemáme :o))
  • Nehraje počítačové hry
  • Nechodí do hospody (i když kdyby to bylo občas, nic bych proti tomu neměla)
  • Neviděla jsem ho nikdy opilého, když pije, tak fakt střídmě
  • Umí mi říct „promiň, omlouvám se“ (často a někdy i bez důvodu)
  • Zastane doma všechny takové ty chlapské práce
  • Vyrobil úplně mega moc dřevěných kostek na hraní pro Jiříka
  • Modlíme se spolu, chodíme spolu ke zpovědi, čte si z Bible
  • Snaží se být dobrým tátou
  • Dokáže překvapit pěkným slovem, milou větou a někdy mě tím fakt dostane
  • Vím, že jsem pro něho hned po Pánu Bohu na prvním místě
  • Stará se o náš vozový park
  • V kostele dává "do sbírky"... myslím, že dost
  • Doplňuje čistící gel do WC :o)
  • Občas si i umyje po sobě hrnek
  • …

A vymyslela bych toho ještě daleko víc, kdybych měla čas tu u počítače sedět, přemýšlet a psát.

Takže, Andulíno, až budeš mít zase ty svoje splíny, tak ne že by na nich nebylo kus pravdy, ale nedostatky tvého muže jsou tu od toho, abys je přijala, abys ho o to víc měla ráda, aby ses změnila ty a ne tvůj manžel, aby ses je taky naučila spolu s ním řešit a taky proto, aby sis pak uvědomila, že jsou tu také ty stránky kladné… takže hlavu vzhůru a jedeme dál.

P.S.: Můžete připsat vy, čeho si na svých manželech (či manželkách) vážíte, ceníte? A třeba i nějaká pikantní pozitiva.