Mám kamarádku, ke které chodím každý týden na tzv  "rychlé kafe". Je to půlhodinka, ze které pak čerpám klidně celý týden.  Povzbuzení samozřejmě nepřichází z kofeinu, ale z lidského setkání dvou spřízněných duší. Je to intenzivní chvilka sdílení radostí i starostí plná pochopení a pocitu, že ta druhá ví a cítí. Pevně věřím a cítím, že On je tam s námi.  Padly jsme si do oka něco málo před deseti lety na první pohled, spřízněné duše. Od té doby se setkáme víc nebo míň, jak všední dny dovolí. Letos to vychází pouze krátce mezi kroužky, přesto jsme svým způsobem spolu i bez setkávání, jedna druhou nosíme v srdci...  Seznámení s takovým člověkem je něco opravdu mimořádného.

 


V loňském roce se to stalo znovu, jen všechno je trošku jinak a spřízněná duše není jedna, je jich mnohem víc... 

Objevila jsem skrze krásné otevřené blogové články společenství ŽMM a stala se jeho členkou. Od té doby chodím na "rychlé kafe" i jinam a dostává se mi sdílení, rad, povzbuzení a modliteb hojnost. Moc děkuji.  Má to své výhody i nevýhody, reálné přátelství to samozřejmě nahradí jen stěží. Nicméně PC zase můžu otevřít kdykoli bez pocitu, že bych někoho zrovna rušila, a společenství funguje, dýchá teplem, osvěžuje a hladí...  a pevně věřím a cítím, že On je tu s námi.


Takže díky Vám všem Ženy, které jste mě přijaly v loňském roce mezi sebe, sdílete se, rozdáváte se, modlíte se, povzbuzujete, inspirujete, burcujete k aktivitě a prostě tu JSTE!

PS: Ono někdy takové reálné setkání může taky vypadat takto :)