Občas bojuju s myšlenkou, zda má vůbec nějaký význam se modlit - prosit za něco, za někoho. U některých případů vnímám to, že všechno má svůj proces, svůj čas a je celkem jedno, jestli zrovna já se za to budu nebo nebudu modlit.

Většinu dnů prožívám v poklusu, abych stihla ty základní domácí práce. Největší část dne strávím při krmení naší nejmladší dcerky, která to zatím ani ve svých deseti letech nezvládá sama. Jelikož si s ní moc nepovykládám, tak tento čas využívám k "rozhovorům" s Pannou Marií, s Pánem Ježíšem - k modlitbě. Modlím se v duchu a taková modlitba někdy taky vypadá takto:

Zdrávas Maria, Terčo, neprskej, milosti plná, Pán s Tebou, hej, nech toho, požehnaná Ty mezi ženami, hm, hlavně, že jsem si ráno umyla hlavu, příště až večer, a požehnaný plod života Tvého Ježíš. Přestaň, nebo budu už sprostá. Svatá Maria, Matko Boží, mám Ti to říct? pros za nás hříšné do pr.... už, už mě nes.., nyní i v hodinu smrti naši. Amen.

Kolikátý to byl Zdrávas? Pátý? Nebo už desátý? Nebo teprve druhý? No… mám čas, tak ten desátek znovu.

Tož tak mi to jde. Snad si to Svatá Panna se svým Synem přeberou.

 

Ale…. pak se stane třeba toto:

Přišla mi SMS od kamarádky, která ke svým třem dětem (6,4,2,) čeká další přírůstek:

"… chtěla jsem Ti moc poděkovat za modlitby. Cítím to. Už mě kolikrát napadlo, jak to, že se mi daří vypjaté situace zvládat v klidu, když bych jindy vypěnila, tak teď vím, že díky Bohu a Tvým přímluvám. Díky. A prosím, modli se dál."

Civím na to. Kroutím hlavou. Nechápu.

Za chvíli mi to nedá a volám ji:

"Čau Peti! Díky za esemesku. Ses spletla, ne? Vždyť se za vás modlí tolik lidí... Tak nechápu, že děkuješ zrovna mi."

"No já to tak cítím, že jsou to zrovna ty Tvoje modlitby."

"Jestli je to tak, jak říkáš, tak v tom případě má v tom prsty sv. Brigita. Protože já konkrétně Tebe a Tvoji rodinu vkládám do Pobožnosti sv. Brigity. Takže poděkuj jí."

 

V této pobožnosti se nemluví ke sv. Brigitě, ale k nebeskému Otci a Pánu Ježíši. Jsou to modlitby vztahující se k umučení a ranám Krista, které zjevil sv. Brigitě náš Pán někdy ve 14. století. Tato konkrétní zkušenost mě utvrdila v tom, jakou sílu má tato pobožnost. A to i přesto, že se ji modlím stejným stylem jako ty Zdrávasy. 

Při svých večerních "desetiminutovkách" teď čtu knížku: "Když Pán promlouvá k srdci" /Gaston Courtois/. Před týdnem jsem narazila na toto:

Kde nemůžeš být, tam působí modlitba.

Můžeš i na dálku dovést k obrácení, vzbudit nějaké povolání, ulehčit nějaké trápení, pomoci umírajícímu, poradit odpovědnému, uklidnit domácnost nebo společenství, ano, i požehnat knězi.

Můžeš připomenout, aby se na mne myslelo, můžeš vzbudit lásku, dát vyrůst nezištné lásce v srdci druhého, zahnat pokušení, uklidnit hněv, zjemnit tvrdost jednání.

Co by nebylo možné udělat v mém neviditelném mystickém těle! Vždyť nevíte nic o všech těch tajemných vazbách, které vás navzájem spojují a v jejichž středu jsem já.

 

A tak pomalu ale jistě zasévám. Každý den pár zrníček. V naději, že snad vzejdou a v pravý čas přinesou své plody.