Pokoj vám!

Některé věci na mě silně dopadají, v jiných naopak cítím velkou svobodu a Pokoj. Do té druhé skupiny spadá výchova dětí. Vnímám, že je to veliká milost od Pána a ráda bych se s vámi tedy podělila o Pokoj, který mohu zakoušet.

Když pozoruji svět kolem sebe, mám pocit, že se ve společnosti zrodil nový trend: výchova dětí. Která je ta nejlepší. Nejvíce alternativní. Nejvíce přátelská. ... Máme spousty kurzů, knížek, dobrých i horších, opravdu povzbudivých, konkrétních... I já jsem hledala. Díky Bohu to bylo hledání krátké. Velmi brzo mi ukázal cestu. Mám teprve tři děti a to řekla bych velmi mladé. Necelých šest, čtyři a rok a půl. Přijde mi směšné, abych předávala své poznatky z výchovy. Ještě nevidíme ovoce :D Ještě nepřešla puberta, hledání povolání, partnera atp... Ale tímhle se netrápím, to patří Pánu. Budoucnost.

Znám Naomi Aldortovou - velmi povzbudivé, motivující. Nevýchovu - taky fajn. Montessori - bezva, to mám fakt ráda. Ale právě z těchto zdrojů se stal spíš hon za dokonalou výchovou, dokonalou mámou, dokonalými dětmi.

Ale ono to takhle nefunguje. Něco tam chybělo. A to něco byl Někdo. 

Hodně mi pomohlo, že jsem se začala soustředit na vnitřní život, vnitřní spojení s Pánem. Modlitbu, rozhovory, snažím se na Něj myslet u každé činnosti. Snažím se najít si opravdu hodně času přes den na modlitbu, četbu Bible. A čím více jsem se snažila poznat Pána z Písma, příklad Jeho života, tím více se Jeho život začal promítat do mého života. Často jsem se například ptala: Panno Maria! Ty jsi také vychovávala, možná to bylo s Ježíšem trochu jednodušší, ale stejně, prosím pomoz, co mám dělat v této konkrétní situaci? A ono světe div se, křesťane nediv se, odpovědi vždy přicházely. A teď vás chci povzbudit, jakou cestou přicházely.

Začala jsem si uvědomovat, jak se Bůh v konkrétních chvílích chová ke mně. Dojímalo mě to, zraňovalo, zamilovávala jsem se do Něho, někdy neměla ani sílu pohlédnout na kříž a prosit za odpuštění.

Uvědomila jsem si, jak se ke mně chová Bůh, když se mi něco podaří. A snažím se Ho jako matka napodobit.

Uvědomila jsem si, jak se ke mně chová Bůh, když se mi něco nechtě nepovede. A snažím se Ho jako matka napodobit.

Uvědomila jsem si, jak se ke mně chová Bůh, když ho záměrně neposlechnu, i když mi přesně říká, co mám udělat. A snažím se Ho jako matka napodobit.

Atd atd, můžete dle libosti pokračovat. Protože děti se chovají stejně jako já. Někdy věci zvládnou, někdy překvapí, rozesmějí, potěší, ublíží, zraní, neposlechnou, něco pokazí, příjdou a prosí o odpuštění, zarytě mlčí a nejsou schopny poprosit... A Bůh se v každé konkrétní situaci ke mně konkrétně zachová. Je mi to velkým povzbuzením, vzorem a hlavně tím nejlepším, nejkrásnějším a nejkonkrétnějším návodem na výchovu dětí, který jsem zatím našla. A hlavně funguje. A hlavně přináší ovoce. A hlavně dává všem Pokoj. 

Druhý poznatek, který mám stále před sebou: jednat s láskou. Když někdo nedokonalý jedná s láskou a udělá při tom mnoho chyb, Bůh to více požehná, než když někdo dokonalý nejedná s láskou a neudělá skoro žádnou chybu. To se promítá zvláště později. Sama na sobě jsem zažila velká zranění ve výchově mých rodičů. Dělali teda velké boty! Tatínek se mi za to omlouvá vždy, když na to přijde řeč. A víte co, vždy se rozhodovali s láskou. Cokoliv dělali, pro jakoukoliv metodu výchovy se rozhodli, vždy to bylo s láskou. A Bůh to proměnil, všechny rány ve mně zahojil, naplnil je naopak láskou a odpuštěním. Miluji své rodiče za to, jak mě vychovali. Protože oni měli na prvním místě Boha a vše dělali s láskou.

Dalším důkazem je Terezie z Lisieux. Popisuje také, jaká zranění si nesla z dětství. Také, jak je Bůh uzdravoval. 

Maminky, nejsme dokonalé, jsme chybující, nedokážeme děti vychovat dobře, ale Bůh to dokáže. Maminky, odevzdejte se do rukou Boha, nebojte se přijmout své chyby, chyby ve výchově. Nevyspalost, nervozitu, křik, nepořádek atd... Bůh nás miluje i s našimi chybami. Zná je, počítá s nimi, dokáže z našich chyb vytěžit maximum, pokud vše děláme s láskou. Ano, snažte se postupně pracovat na svých chybách, po malinkých krůčcích, ale hlavu vzhůru. Bůh dokáže pracovat často skrze naše chyby.

A když máte pocit, že nemáte síly, jste na dně, nikdo vás nepochválí, vaše práce není nikde vidět... Vytiskněte si fotku, na které se ti vaši skřítci smějí! Já mám hned sílu znovu bojovat :)

Jo a ještě jsem si vzpomněla - měla jsem v ruce knížku Štastní rodiče, ve které je shrnuta výchova Dona Bosca. Tak tu doporučuju. Úplně mě zahřálo, že přesně tak to taky cítím, výchova založená na Bohu a lásce. Taky je tam moc pěkný pojem - preventivní výchova. To doma praktikujeme a ubylo mnoho bojů, pláče, nervozity. Shrnuli do slov to, co cítím a dělám a popsat to neumím :) A kdyby jste někdo měli tip, jestli je někde podrobněji sepsaná výchova Dona Bosca, uvítám! 

A ještě mě napadlo povzbudivé svěděctví o.Kuffy: Jak to, že tamta tak dobře vychovala své děti? Však to není žádná světice! Dobře se zpovídá! Chceš dobře vychovat své děti? Jak vypadají tvé zpovědi... atd. Vždyť to znáte, jak o.Kuffa káže..

Nebát se poznat svou bídnost, nedokonalost, slabost. Poznat, přiznat, přijmout. Čím více zajedeme na hlubinu, tím více ucítíme milosrdenství Boží, jeho Otcovskou tvář. Toho, kterého smíme nazývat Abba. Když se poznám, přijmu, přijmu Boží odpuštění, lásku, mnohem lépe mi jde být trpělivá, laskavá, mírná... A teď vůbec neříkám, že to vždy vydržím být mírná a trpělivá a laskavá! Tak to ani omylem. Nejsem žádná světice. Ale vydržím to o kousek dýl než posledně ;)

V modlitbě P+