Chápu se Moničiny výzvy a přikládám svou "trošku do mlýna"-

Někdy by stálo za to sepsat, jak se můj modlitební život vyvíjel po těch skoro 46 let mého života, ale nyní popíšu stav současný. Po krizi, náboženských bludech, hledání a tápání se můj modlitební život prozatím ustálil takto:

modlím se ráno, protože pracuju až od 8.30 a ne třeba od 6h jako někteří jiní, navíc jsem svým založením spíše skřivan. Důležité je tedy najít si ten svůj čas a ten dodržovat - jako když máte nějakou schůzku s důležitým člověkem. Být tam a být tam včas. Modlím se tedy zhruba od 6.30 v obýváku u stolečku. Zapálím svíčku a vezmu si své knížky - Bibli, rozjímání na každý den a nyní knížku Milované princezně. Poděkuju svými slovy za dar nového dne, pomodlím se nějaký žalm a pak jeden desátek "vynalézavého" růžence - každý desátek za někoho. Moje sestra má pět dětí - čili každý člen jejich rodiny má v mém týdenním modlitebním pořádku svůj den - Johanka pondělí, Zuzka úterý atd. Po desátku si vezmu kousíček textu na rozjímání, teď mám 365 dní s papežem Františkem. Pak se snažím aspoň o chvíli ticha, ale ta mi moc nejde, protože už se do mysli začne vkrádat všechno, co mě ten den čeká a já koukám na hodiny.

　

Večerní modlitbu dost odbývám ve stylu. "Pane Bože, v tebe věřím a už ležím." Ale jsem za tu ranní, na kterou jsem najela, moc vděčná. Někdy trvá 20 minut, jindy 10, ale snažím se ji nevynechat.

Ze zkušenosti tedy vřele doporučuju - stálé místo, stálý čas a nějakou strukturu. Ale třeba jste už někdo o hodně dál a meditujete a kontemlujete. To vám moc přeju. My, kteří jsme ve víře tak na úrovni středoškoláků, to děláme zatím takhle:-).