Téma měsíce únor je: víra v prostoru, tak jsem se rozhodla, že taky něco sepíšu.

V našem domečku se postupně snažíme vše přebudovat podle svého. Nábytek je tu z dob, kdy měli manželovi rodiče svatbu (přes 40 let). Postupujeme ale opravdu velmi pomalu. Zatím máme hotovou ložnici, chodbu, koupelnu a letos na jaře se chystáme na pokojík pro děti.

V nové chodbě zůstal jakýsi „výklenek“. Přemýšleli jsme co do něj. Pan truhlář navrhoval skříňku na drobnosti. Nás s manželem napadlo umístit tam nějakou sochu. Můj muž má rád „starožitné“ věci. Hledali jsme dřevěné starobylé sochy po bazarech a na internetu, a našli jsme tuto sochu Panny Marie. Je ze sádry, napodobenina kostelní dřevěné sochy. Někomu to možná přijde jako kýč, nám se líbí, i když ideál byl - vyřezávaná socha, v barvě dřeva. No a od té doby zdobí Panna Maria náš dům. Předtím jsme tam měli Pannu Marii Africkou, bohužel jen dočasně, byla krásná, vyřezávaná.

v průběhu přestavby..

nyní

Těším se, až budeme předělávat naši kuchyň. Plánuji, že nad jídelním stolem bude dřevěný vyřezávaný kříž. V dětství byl takový kříž nad naším stolem v kuchyni a mně se to moc líbilo. Aby byl Kristus středem domácnosti… našeho domu, naší rodiny, našich srdcí...

líbí se mi takovýto, ale jaký bude, zatím ještě nevíme

Zatím je nad stolem jen tento malý františkánský kříž z kostela sv. Damiána (je na něm Vzkříšený Ježíš). A ikona Panny Marie Něžné (dostala jsem ji od mojí kmotry k naší svatbě). Hodně mi pomáhá pohled na ni, když na mě padají starosti nebo únava z dětí. Dívám se na ni třeba při vaření, společném jídle..

V obýváku máme velkou televizi. Nejradši bych ji tam neměla vůbec. Bohužel s manželem na to nesdílíme stejný názor. Vnímám opravdu neklid dětí a zbytečné „návyky“ na pohádky… a podobně. Opravdu nemám ráda, když televize „běží“ jen tak.. aby nebylo ticho. Jednou, když jsem navštívila moji dobrou kamarádku se mi stalo, že během společného oběda s její rodinou - běžela úplně automaticky televize- všichni členové rodiny se na ni dívali, spolu jsme neprohodili skoro ani slovo - a já seděla zády k té televizi a připadala jsem si hodně divně.

Nakonec jsem si nechala můj modlitební koutek. Vlastně to ani není koutek. Je to místo u mojí části postele. Vedle ní mám Obraz Božího milosrdenství - Obraz Ježíše Vzkříšeného. Obraz, který mám moc ráda. Vedle postele máme na zdi nalepený velký strom. Líbí se mi k tomu tato symbolika - Jer 17, 7-8. Nebo Žalm 1, 3. Když večer/během dne poklekám k modlitbě - moc se mi líbí, že jsem právě u toho stromu.. ... který jakoby vyrůstal z Obrazu B. milosrdenství..

Nedávno jsem v knize Buď, kde jsi - od Štěpána Smolena četla krásný citát:

Duše je jako studánka, když ji prohloubíš, tak se očistí, když ji zasypeš, tak zmizí.

a
Pokud je strom často přesazován, neponese plody.


Cíl je třeba mít před očima... cíl. Nemá cenu chodit sem tam, pokud nevíš, kam jdeš. Správný směr je základ. Pán nás nasměruje ke svému království, když nás zavolá. Tohle je první povolání, znamená to, že skončí toulání životem a začne putování, že cílem se stává nebe a prostředkem k cíli čisté srdce.

Beru to tak, že když se modlíš, staráš se o duši, tak se očistí, a dá vodu tělu - to pak vyroste v ten strom ze žalmu.... a dá ovoce a ptáci budou moct bydlet v jeho stromě.. vydá plody...

Když studánku zasypeš - harampádím, mrháním času na internetu a hříchama, tak zmizí... a máš nepokoj a nemáš žádný plody, žádný strom...

Moc ráda se tam modlím, je to takové moje místo...

Když je večer ticho, děti spí, já můžu děkovat.. modlit se a prosit…

...Rozjímat…

Máte doma taky takové nějaké místo?

Krásný film o taky takovém modlitebním koutku je Válečný kabinet - doporučuji - i o manželství... Žena ve filmu si udělá ze svého šatníku Válečný-modlitební koutek, místo, kde se odehrávají ty nejdůležitější bitvy... :).