obrázek je odtud

Když jsem sháněla dárky před vánoci, natrefila jsem na tuto krásnou věc. Jedná se o knížku s názvem: Babičko vyprávěj. V knížce jsou otázky na babičku, vzpomínkové, na její maminku, na jejího tatínka, na její sourozence, prostě na celý babiččin život. Neváhala jsem a knížku koupila a babičce dala.

Ona je ročník 1922, pamatuje už toho opravdu hodně. Moc ráda nám vypráví zážitky z dětství.. A já jí často říkala, že to spolu musíme sepsat. Že by to vydalo na román:-). A tohle je přesně ono!

Bohužel díky nemocem (chřipce naší i jejich) jsme u našich dlouho nebyli a tak od Vánoc jsem si našla čas až teď. Babičce se knížka moc líbila, ale nechce to sepisovat sama, tak čekala na mě. Čas uzrál a minulý pátek jsem děti předala mojí hodné mamince na hlídání a pustili jsme se do toho. Ale není to na jednu hodinu, těch vzpomínek je tolik... Bylo to úžasné. Krásně strávený čas. Babička vzpomínala na svoji babičku, maminku. Konečně se vyznám ve všech jejích sourozencích... (bylo jich dětí celkem 9, babička se narodila jako sedmá). O vyprávění o válce.. A až dnes, když už mám svoje děti umím docenit babiččin příběh o tom, jak když jí bylo 14 dní! - byla úplný novorozenec, tak její maminka onemocněla - ochrnulo jí celé tělo, kromě hlavy a jedné ruky. Její manžel - babiččin tatínek ji odvezl na povozu do nemocnice a pan primář, když ji viděl - řekl: "Pane, ale vy nám ji sem mrtvou vezete a živou chcete." Doktoři ji léčili, ale nevěděli, co jí je, a tak ji zase poslali domů na dožití. Její manžel se o ni s láskou staral, nosil ji každý den na zahradu a nechali za ní sloužit spoustu mší svatých. Ona se opravdu uzdravila, babička doteď říká, že to byl zázrak... že ji uzdravil Pán Bůh. Doktoři a primáři se na ni jezdili dívat, že to není možné...

A o malou 14denní babičku se zatím starala její babička - babička Kateřina. S úsměvem babička vzpomíná, z vyprávění, jak se o ni babička starala, že jí dávala pít kravské mléko a vůbec ho neředila vodou - "Chudák dítě, matku má v nemocnici a já jí to ještě budu ředit vodou, to teda ne!";-).

Babiččina maminka pak měla ještě další dvě děti a přežila manžela. Dožila se 107 let!

Moc se mi líbí, jak je babička nadšená, že si spolu takhle vyprávíme, že její vzpomínky budou takto zachované. Moc se mi též líbí, že i přes to, jak těžký život babička měla, s jakým nadhledem se na něj dívá, a jakou víru v Boha má. Vidí ve všem Boží ruku, vidí to, jak se o ni Bůh staral a stará.

Mám ji moc ráda a těším se, až to celé sepíšem.

Tuhle mě napadlo, že knížku brzy koupím i mojí vlastní mamince a manželově mamince a sepíšeme to taky. Existuje i varianta pro dědečky a varianta - Maminko vyprávěj - ale tam se tuším sepisují recepty a podobně..