Už delší dobu přemýšlím, jakou roli v mém životě hrají signály a také společenství ŽMM. Tento týden jsem se konečně rozhodla, že si to potrebuji "uchopit do slov". Když se mi něco až příliš honí hlavou, často si to žádá papír a tužku, respektive klávesnici. Připletlo se mi sem i zamyšlení nad aktuálním tématem diskuzí.


V uplynulém týdnů zde proběhla řada diskuzí o výchově. Mám 11 měsíčního prvního syna. Určitý výchovný model si nesu z rodiny, považuji ho za velmi dobrý, ale formovaly mě i jiné věci, dobré i špatné, a chci zúročit i tyto zkušenosti. Do třetice ráda čtu a dozvídám se o různých možnostech, leckdy protichůdných. Jednu dobu jsem z toho byla spíše zoufalá, jak si má člověk vybrat to "správné" a hlavně, jak to má dělat, protože dost věcí vyžaduje trpělivou práci na sobě samé.

Aby mě to nesemlelo, rozhodla jsem se k tomu přistoupit jako k jakékoli jiné badatelské práci. A vyplatilo se, myslím. Postupem času mi vykrystalizovalo několik pravidel.
  1. Zdroje informací. Knihy: kdo je autorem, znám od něj i další díla? Jaký je jeho pohled na člověka, odpovídá křesťanskému pohledu? Zkušenosti lidí: Jak se ten člověk sám chová? Jak diskutuje? Obecně: Nejvěrohodneji na mě působí texty\lidé, kteří připouští více úhlů pohledu, jsou si vědomi pro a proti a laicky řečeno, nemlatí mě svou pravdou po hlavě (Ačkoli si za ní stojí! Názory, že vše je tak nějak jedno a hlavně, že dítě miluji, považuji za velmi podobné benevolentní výchově. Naopak postoj "Vím, že není v mých silách dělat vše "správně", ale věřím lásce a Bohu, že to je prostě život." mi přijde rozumný a dospěla jsem k němu z velké části i díky sdílení se "signálnických matek", za což jsem vděčná.)
  2. Stanovení priorit: formování osobnosti, zdravý citový život, sebevědomí, zdravé tělo (boty, jídlo), atd. Je toho tolik, co “bychom měli“ pokrýt. Nelze podchytit všechno a být "dokonalá matka", je třeba se rozhodnout, k čemu napnu své síly a co nechám plavat. (V tomhle bodě si velmi cením pravdivosti: Kamarádka mi nedávno psala, jak se jí ulevilo před sebou samou. Dříve říkala tchyni, když měla narážky, že se děti hodně dívají na televizi, že to přece tolik nevadí, problém televize se zveličuje apod. Hrozně ji tyhle debaty s tchýní vytáčely. Pak si uvědomila, že jí samotné vadí, že dětem často pouští televizi, ale že si jako momentální prioritu stanovila dobře a v klidu vařit, což jí s dětmi nejde. Když to tchyni takto v klidu vysvětlila a začala to používat i na jiné situace, hned se jejich vztah poměrně výrazně uklidnil.)
  3. Odpustit si nedokonalost: viz také bod 2. Postupem času zjišťuji, že je pro mě těžké "pustit otěže ze svých rukou". Chci mít věci pod kontrolou, chci, aby naše dítě dostalo to nejlepší. Přitom vím, že urputná snaha vede ke stresu, který je zabijákem všeho. A tak stále znovu začínám " vzdělávat se" hlavně v důvěře.
  4. Nebát se nechat se znejistět: Ráda diskutuji, polemizuji, nebo aspoň o věcech mluvím (píšu). Mám to tak už od dětství. Přemýšlím u toho, v tom procesu. Jsem ale zároveň hodně emocionální a tak se mnou často něco "pohne". Zjišťuji, že je to nejčastěji ve dvou případech, 1) když jsem si něčím nejistá, chci to jinak, ale nenašla jsem ještě odvahu to změnit. Názor druhého mě pak "pálí v ráně" a já to konečně začnu řešit. 2) Nebo naopak, když mě něco silně naštve, zamyslím se nad tím, proč to považuji za špatné a znovu se v tom utvrdím a posílím. (No a někdy je mi prostě jen blbě a cvičí se mnou emocionální bouře. Pak mi pomáhá "dát si od všeho pauzu".)
A teď k původnímu úmyslu článku. Zjišťuji, že přestávám věřit na striktní dělení "reálného" a "virtuálního" života. S tím reálným vstupuji do virtuálního a to, co v něm potkám, můžu zužitkovat v reálném. Společenství ŽMM (ale i mnozí další uživatelé signálů) se pro mě stalo reálným. Pamatuji si jména stále vícero žen, dokážu k nim postupně přiřadit názory, postoje, životní situace. Někdy netrpělivě čekám, zda k příspěvku něco napíše ta či ona. Diskuze jsou pro mě prostorem obohacení o cizí názor, upevňování svého, ale někdy i zkouška pevnosti emocí. A za to všechno jsem vděčná.
 
Občas přemýšlím, co všechno bych měla Kryštofovi napsat do deníku. Co mě formovalo v období, kdy jsem ho formovala :). Dospěla jsem k názoru, že tam prostě musím zmínit i Signály a ŽMM.