Jedno z březnových témat na blogu ŽMM je jaro u nás doma. Ačkoli mám ráda i zimu, ta letošní už je dlouhá i na mne a v pardubických nížinách zima stejně ani zimou není.

Těším se na léto a na zahrádku, kterou máme kousek od bytovky. Občas se procházím po stále ještě zazimované zahradě a představuji si, co kde vysadím, kde co pokvete a kam letos vysázím rajčata, papriky, cuketu… Úplně cítím tu vůni domácí zeleniny. Kdo někdy zkusil pěstovat něco svého, ví, že z obchodu tolik nevoní. Zároveň tedy musím přiznat, že když si představím všechnu tu práci, dělá se mně, lenochovi, dost špatně.

Spící zahrada

Jeden záhonek máme i před domem, takže už několik týdnů tahám očima první zelené výhonky. Moc se těším. Miluju narcisky!

Už lezou!

Tyto už vylezly :-)

Tyto cibulky jsme vloni zapomněli vyndat, takže jsou napřed :-)

Jedním z mých předsevzetí na postní dobu je víc číst. Leží mi tu teď kniha Hanky Pinknerové – Jedno potěšení týdně. Jedna z kapitol vyzývala, abych si slíbila něco, co mi udělá radost a určitě to dodržela.

V neděli před obědem jsem tedy vzala zahradnické potřeby a vyrazila na zahradu s pytlem hlíny a semínky, které jsem posbírala během návštěv supermarketů, kde mne vždycky zláká stojan s osivem. Nyní už mohu pravidelně okukovat květináčky na oknech :-).

Slunečníce, osteospermum, mateřídouška, máta, meduňka.

Bazalka.

Už máte také něco zasazeno?