Téma měsíce březen je – Kniha, která mi změnila život.

Když jsem nad tím přemýšlela, těch knih by bylo tolik… Tak zmíním jen pár. Jsem velký knihomol.

První kniha - spíš to byla brožurka, kterou jsme dostali na hudebním Campfestu – Janovo evangelium, celé jsem ho zhltla. A i když jsem odmala vychovávaná ve víře, tohle byla naprostá pecka. Nikdy jsem to takto v kuse nečetla, a ještě ve slovenštině a … moc se mě to dotklo. I Campfest jako takový. Bylo to takové moje „první obrácení“… bylo to v 17 letech.. Poprvé jsem si uvědomila, že je Ježíš živý a že je teď a tady, že je ve mně.

Nedlouho potom mi maminka koupila moji první Bibli – a já ji začala číst. Měla jsem záložku ve Starém i v Novém zákoně, a čtení jsem střídala.. Nyní se snažím denně číst evangelium, které se čte další den při mši. Mám k němu i krátké zamyšlení od Petra Karase. Moc pěkné. Jednou týdně v neděli mám Biblickou půlhodinu, snažím se spolu s přijetím Eucharistie získat odpustek pro duši. Čtu kousek ze SZ a i z Nového, tam kde mám zrovna záložku.

Myslím, že Písmo by mělo být základem naší veškeré četby. Moc mě oslovují Žalmy, Sirachovec, Přísloví, kniha Job, Tobijáš (mám za biřmovacího patrona archanděla Rafaela, je to moc krásný příběh), evangelia, Skutky apoštolů, Pavlovy listy, … je toho moc. Doporučuju. Ještě mě k tomu napadá, na tom Campfestu byla spousta lidí z jiných církví. Spoustu z nich mělo Písmo u sebe… citovali Písmo. Je škoda, že katolíci obecně - Písmo moc nečtou. I já měla období, roky, kdy jsem na Bibli ani nešáhla. A je to velká škoda. Jak líp poznat Ježíše? Jak líp poznat, co po mně chce, jak mám žít? Sv. Jeroným říká-Kdo nezná Písmo, nezná Krista. Něco na tom bude.

Další z knih, která mě moc oslovila byla Chatrč. Je to sice smyšlený příběh, ale moc silný a krásný. Četla jsem ji dvakrát a asi se k ní zase vrátím. Pojednává o muži, kterému zemře tříletá dcera. Jednou mu do schránky dojde dopis, kde ho Bůh zve na setkání do Chatrče... Tam se setká s celou Boží Trojicí.

Další knížky, které mám moc ráda jsou životy svatých. Mohla bych je číst pořád. Je v nich tolik moudrosti, zkušeností… Mám svaté moc ráda. Namátkou napíšu – Dějiny duše sv. Terezie z Lisieux – díky ní jsem objevila, že můžu mít k Bohu opravdu důvěru, že se mu můžu úplně odevzdat… být maličká jako dítě.. nesnažit se něčeho dosáhnout svými silami.

Potom mě napadá – O. Toufar – Jako bychom dnes zemřít měli, Nebe nad močály-o sv.Marii Goretti mučednici čistoty. Potom kniha Rodiče Terezie z Lisieux, Gianna Beretta Molla, která obětovala svůj život za narození 4. dítěte, stejně tak Chiara Corbella. Sv. Jan Bosco, moje biřmovací patronka Matka Tereza a její dopisy, sv. Pio, Filip Neri, Chiara Luce -kniha Mám všechno, Alžběta od Trojice, Otec vyhoštěných, Cena, kterou zaplatíš, Za pět hodin uvidím Ježíše….

Všechny tyhle příběhy jsou tak silné…

Další z knížek co mě napadá je určitě Deníček sv. Faustyny. Setkala jsem se s ním na vysoké škole a nebyla jsem schopná to číst… Ale pořád jsem si tak v duchu říkala, že bych se k tomu někdy ráda vrátila. Před rokem jsem se k němu dostala a celý ho zhltla. Díky sv. Faustyně jsem objevila velikost Božího milosrdenství a nechala jsem se zapsat do Knihy milosrdenství…

Je to těžká četba, ale krásná.

Poslední knížky, co bych chtěla zmínit je – Buď, kde jsi, Štěpána Smolena. Moudrost pouštních otců, rutina, přítomnost, smysl toho, co dělám, a to kde jsem. A Slabikář modlitby - umění modlitby podle sv. Terezie z Avily. Moc krásné...

Určitě si to všechno přečtěte;-).