Přestěhovali jsme se, po pěti letech manželství do "svého". Mohla bych tedy psát o tom, že nám začíná "nový život". Ale mám teď na mysli jiný Nový život, který s mým novým životem momentálně souzní.

Snad jste se v tom už neztratili...


Když jsem před lety přemýšlela nad tématem doktorské práce a hledala něco ne až tak hloubavého, ale přece užitečného, co by pomohlo dalším, těm "opravdovým" vědcům k práci a co by mě posunulo v myšlení, můj školitel se zhoupl ve svém křesle a řekl "Časopis Nový život". Znělo mi trochu jak nějaká esoterika nebo sekta, ale zeptala jsem se na podrobnosti a bylo mi jasné, že jsem své téma "potkala". Časopis Nový život s podtitulem Věstník Cyrilometodějské ligy bylo periodikum, vycházející od roku 1948 v Anglii a později v Římě do roku 2001, tj. během celé doby českého katolického exilu před komunismem. Vycházelo měsíčně na zhruba 24 stranách.

V rámci přípravy na doktorskou práci bylo třeba ho jako práci licencitání celý přečíst, projít, sestavit bibliografický soupis a přidat úvodní studii.

A tak mi začalo dvouleté dobrodružství, na jehož konci mi tiskárna vytiskla rejstřík o 12.000 článků a úvodní studii, což by oboje mělo pomoci dalším badatelům v orientaci v časopise, který je naskenovaný a dostupný online, ale nedá se v něm vyhledávat. (Tak jsem se trochu pochválila - aneb už jsem za ten rok na mateřské skoro zapomněla, že jsem dělala i něco jiného a na toto jsem opravdu hrdá.)

Otevřel se mi zcela nový svět. Od puberty jsem hodně četla o době komunismu, o pronásledování, ale téma exilu mě zcela míjelo. A najednou jsem měla v Novém životě před očima témata, která exulanty "pálila", otázky, které si pokládali, a hlavně jakousi "kroniku" katolického světa, měsíc po měsíci.

Co tím chci říct? Všechna témata si už z hlavy nepamatuji a k počítači se ještě chvíli nedostanu. Chtěla bych ale upozornit na pár věcí, které mi v Novém životě přijdou zajímavé, a doporučit ho k četbě jako byť už "starý", ale velmi katolický časopis.

Jedním z témat disertace, která mě teprve čeká, má být otázka vztahu mezi národností a příslušenstvím ke katolické (univerzální) církvi. Předběžně se zdá, že katolicita exulanty spojovala a v nových zemích jim velmi pomáhala nacházet "stejně smýšlející", avšak stesk po domově a láska k vlasti zůstávaly silné. Tomuto se věnují zejména první čísla. Je zajímavé pozorovat, jak se některé skupiny snažili povzbuzovat ostatní, aby se povznesli nad různé politické názory a zaměřili se na to, co je spojuje - víru.

Doporučuji také čísla z let před, během a po Druhém vatikánském koncilu. Je to opravdu "z první ruky", měsíc po měsíci.

Na své si přijdou i ti, kteří se zajímají o papeže (zejména Jana Pavla II.). Nový život věnuje jejich proslovům, cestám apod. poměrně velký prostor.

Obsáhlá je i rubrika "zpráv z domova". Nechybí literatura, recenze knih a věroučné dotazy čtenářů. Velmi ráda jsem měla "diskuze", tj. veřejné polemiky autorů, kteří si prostřednictvím článku v NŽ vyměňovali názory na určitou problematiku napříč kontinenty.

Tenhle článek jsem měla v plánu psát na podzim, jako tip na "dlouhé zimní večery". Tak jdu s křížkem po funuse, ale možná to některé i tak zaujme.

Časopis je dostupný zde.

Na podzim tohoto roku by měla moje práce vyjít knižně.

Proč jsem si na Nový život vzpomněla teď? Začínám v Cholticích "nový život", chodím tu s kočárkem ulicemi a připadám si trochu jako v "exilu" z Pardubického velkoměsta. Někdy mě přepadá divná melancholie a právě v tu chvíli si říkám, ať neblbnu, v žádném opravdovém exilu nejsem, díky Bohu za to. Nový život je začátkem nového začátku a není třeba se ho bát. I v těžkých podmínkách exulantů mohl být - a částo byl - plodný.