Když jsem si přečetla, že jedním z březnových témat blogu je “kniha, která změnila můj život”, mé knihomolské srdce zajásalo. A vzápětí znejistělo. Copak z té spousty úžasných a skvělých knih, co jsem zatím přečetla, jde vybrat jenom jeden exemplář? Nemůžu říct, že bych měla jednu jedinou knihu, po jejímž přečtení bych razantně změnila svůj život, ale je spousta knih, které mě životem provázely a provázejí, které mě inspirují a obohacují. Některé z nich bych vám teď ráda představila.

 

Vždycky jsem v sobě měla kus fantazie a ráda jsem si v duchu (občas i nahlas) vymýšlela různé příběhy, ať už z reálného nebo nereálného světa. Při šmejdění v rodinné knihovně mi jednou přišel pod ruku Hobit a celá série Pána prstenů. Tolkienův úžasný svět mě naprosto uchvátil. Představovala jsem si, jaké by bylo žít ve Středozemi, chtěla jsem mít Samovu odvahu a skromnost, vznešené ideály elfů i Gandalfovu moudrost. Brečela jsem, když umíral Boromir, strachovala se o Smíška s Pipinem, zamilovávala se do Aragorna a měla sto chutí dát Sarumanovi pěstí. Možná tady se zrodil můj velmi pozitivní vztah k fantasy literatuře. Ještě i dnes se do Středozemě ráda vracím.

 

Potom jsem objevila Exupéryho. Pravda, při první četbě Malého prince někdy v dětském věku jsem měla pocit, že je ta knížka tak trochu divná. Čas mi ukázal, že právě on patří mezi ty knihy, ke kterým je potřeba dozrát. A když jsem jej znovu četla už jako středoškolačka, úplně mě dostal. Kolik hlubokých a nádherných myšlenek dokázal Exupéry vložit do zdánlivě jednoduchého pohádkového příběhu… Byla jsem jimi oslovena natolik, že jsem prohledávala knihovnu a hledala, jestli v ní nemáme ještě nějaký další poklad od tohoto pana spisovatele. A našla jakýsi starý výtisk Citadely. Jestliže mě Malý princ oslovil, tak tato kniha mě tehdy doslova odrovnala. Tak moc, že jsem si její doplněné vydání přála jako dárek k biřmování (a taky ji dostala). Byla to jediná kniha (s výjimkou Bible), kde jsem si podtrhávala myšlenky nebo značila celé odstavce, které mě oslovily. Byla to jedna z mála knih, které jsem nezhltla naráz během pár dnů či dokonce hodin, ale kterou jsem si dávkovala po malých, zato velmi výživných soustech.

 

Nemohu opomenout ani své dvě oblíbené autorky duchovní literatury. Opět díky domácí knihovně jsem se dostala ke knihám Marie Calasanz Ziescheové Dokonalá svoboda a Prázdné ruce. Obdivovala jsem postavu ochrnutého Heřmana, stejně jako laskavého opata Berna, jejich pokoru, odevzdanost a lásku k naší nebeské matce Panně Marii. Také další knihy této autorky mě vždy velmi oslovily a nabídly spoustu námětů k přemýšlení i příklady hodné následování. A potom Immaculée Ilibagiza a její svědectví o přežití genocidy ve Rwandě a především kniha Růženec mi zachránil život. To je pro mou racionální povahu opravdová výzva.

 

Mezi knihy, které mě jistým způsobem ovlivnily či ovlivňují, lze kromě knih duchovních či beletristických také zařadit některé zcela praktické, jako jsou Konec prokrastinace či Mámy v jednom kole (i když ta je na můj vkus trochu moc “americká”). Pomohly mi uspořádat si organizaci péče o domácnost (i když se mi aktuálně stěhováním poněkud rozsypala a ještě nebyla posbírána dohromady), ujasnit si priority a přiměly mě zamyslet se nad tím, jak na sobě pracovat.

 

Mohla bych pokračovat dál a dál, ale nikdo by to nečetl, tak se raději už rozloučím - jak jinak než citátem mého oblíbence Exupéryho, který na mě dnes “vykoukl” (ten citát, ne ten spisovatel) při listování Citadelou:
Mám rád, když člověk ze sebe vydává světlo. Nezajímá mne tloušťka svíce. Měřím její hodnotu jen plamenem.