"Za pět hodin uvidím Ježíše."

 

Těmito slovy končí deník Jacquesa Fesche, který byl odsouzen k trestu smrti a sťat gilotinou v roce 1957 ve věku 27 let.

Ve společenství Žen, matek, manželek jsem narazila v jedné z diskuzí o zajímavých knihách na tuto. Moc mě zaujala a tak jsem si ji koupila. Je o životě Jacquesa Feshe, který byl odsouzen k trestu smrti a sťat gilotinou v roce 1957 ve věku 27 let. Knihu tvoří vyprávění o jeho životě, uvedení do souvislostí, jeho mládí, dospívání... Potom je tam příloha s fotografiemi, a konečně - jeho vlastní Deník psaný dva měsíce před smrtí, věnovaný šestileté dceři Véronique.

Jaques neměl lehké dětství a to i přes to, že pocházel z bohaté rodiny. V dospělosti se oženil, a narodila se mu dcera. Se svojí ženou se pak ale rozešel, ale obě - dceru i ženu navštěvoval. Dal se dohromady se špatnou partou, a chtěli spolu vykrást obchod. Při přepadení, při útěku nešťastně zastřelí policistu, který zemře. A je odsouzen k trestu smrti. Ve vězení zažije ohromující konverzi. V knize jsou úryvky z dopisů, co si psal s jedním knězem-řeholníkem.. Ve vězení hodně četl.. životy svatých..  V deníku zapisuje každodenní život člověka, který den za dnem očekává svůj neodvratně blížící se poslední východ slunce, ale také své setkání s Bohem tváří v tvář. Bezprostřední blízkost vlastní smrti dává Jacquesovým slovům strhující pravdivost.

Ve vězení se opravdu obrátil... mnozí mu to nevěří. Trest smrti je nevyhnutelný, i když se ho jeho obhájce snaží ze všech sil obhájit (kdyby nešlo o zabití četníka, ale "jen" civilisty, pravděpodobně by trest smrti nebyl). Svoji smrt ale odevzdaně přijímá a obětuje za obrácení své rodiny... Se svojí ženou uzavře církevní sňatek večer před svou smrtí (zastupuje jej kněz). (Jacques čekal do poslední chvíle, zda mu nakonec neudělí milost, a nechtěl, aby na něj jeho žena musela čekat třeba dvacet let.)

 

Příběh je opravdu hodně poutavý.. místama jsem ani nedýchala.. Jacques ve vězení četl i autobiografické spisy sv. Terezie z Lisieux a moc si ji oblíbil (ona sama, když ještě nebyla řeholní sestrou se postila a modlila a nechala obětovat mši svatou za jednoho zločince-vraha, a pak se další den v novinách dočetla, že ten vrah před popravou políbil třikrát kříž, byla nadšená.)

V deníku je vidět, jak Jacques postupně roste a zraje... Je to obdivuhodný příběh. Též tam zmiňuje lotra na kříži po Ježíšově pravici, který se dostal do nebe jako první. Hodně se též utíká k Panně Marii. Jeho víra je úžasná. I když přichází chvíle temna, je to moc povzbuzující kniha.

Jacquese jsem si moc oblíbila.. a věřím tomu, že je už v nebi.

Malá ukázka z knížky:

"Svou pravici jsem vložil do ruky Panny Marie a levou rukou se držím svaté Terezie. S nimi dvěma nic neriskuji, ani to nejmenší nebezpečí. Povedou mě jako dítě, které se učí chodit. Ubohý Ježíš neměl všechny tyto protekce. Neměl v nebi nikoho, kdo by se za něho modlil, a on skutečně nesl všechny naše kříže. Kdežto my, my máme Krista, který nás miluje, jeho Matku, která nad námi s mateřskou péčí bdí, všechny svaté, příbuzné, kteří nás předešli ... Čeho se bát, když jsme takto chráněni? Proto žijme jenom přítomný okamžik a nedělejme si starosti o to, co bude zítra. Chci vložit svou důvěru v Ježíše a konat jen to, co si v daném okamžiku přeje. Nemít vlastní přání, stát se tvárnou hmotou, bez vlastní vůle, nechtít nic jiného, než co chce on, a jako největší milost si vyprosit, abych nikdy neudělal nic, co by se mu mohlo nelíbit."