Nedávno skončila postní doba. Doba proměny. Všichni se na tom snažíme stále pracovat. Činit pokání. V ohláškách nám kněží nabízeli a nabízejí duchovní obnovy z celého okolí. Pozvánek je plný internet. Každá sousedka o tom mluví. Některé už byly, jiné se chystají. Absolvovaly víkendovou duchnu! No, a já letos zase nic. Já jsem máma. Tak starší děti by to vydržely, ale ta 18-měsíční je pořád kojená. A navíc manžel, to si nezaslouží, abych ho nechala celý víkend s dětmi a jela se někam zavřít se svým Bohem. Kristus je přece i u mě doma, v mém manželovi a v mých dětech!
Vloni jsme byli pozvaní na svatbu. Ženil se syn od nevlastní maminky. Nevěsta si přála naši nejstarší a jiné holčičky z rodiny jako družičku. Koupila jim drahé oblečení a doplňky, aby vypadaly stejně. Předcházelo tomu přeměřování dětí, čímž se naše dcerka velmi navnadila a těšila. Pak zkouška objednaného oblečení, těšila se o to víc. A my se těšili společně s ní.
Byla nadšená, když pak mohla sedět v první lavici s ostatními družičkami a na rodiče si vůbec nevzpomněla. Následovala svatební hostina a veselí, pařila s nevěstou, několikrát ji nadšeně objala. My to vesele prožili s dětmi, vzájemně s manželem. S ostatními. Byla to jedna ze svateb, kde moc nebyl program. Ale my si toho ani nevšimli, prožívali jsme radost jeden z druhého. S manželem jsme se furt na sebe culili, když jsme se potkali, jak honíme každý jiné dítě. A navíc jsme viděli, jak si to užívají novomanželé a prožívali jsme tu radost s nimi.
Byl tam i druhý extrém. Můj bráška s přítelkyní. Seděli pořád u stolu, byli naprčení. Když jsem měla chviličku, přisedla jsem a zkusila je pobavit, rozesmát, předat trochu dobré nálady, ale bez úspěchu. Pořád jsem od nich slyšela - taková nuda. Nemají pro nás žádný program. Přemýšlela jsem nad tím. Stejná svatba, jiné prožívání.
Ale vždyť to je v nás! Záleží na mně, jestli si všímám těch dobrých věcí, maličkostí, které jsou dobré. Pak mi nezbyde čas rýpat se v tom, co se nepovedlo. Anebo se zaryju do těch negativních věcí a pak na mě vyskakuje další a další a celou věc vidím hrozně! Ať je to svatba nebo člověk. Už se rýpu jen v tom, kdo je takový a makový a jakou hroznou vlastnost ještě na někom najdu.
Stačí to, co právě přichází, zkoumat z té dobré stránky. Co dobrého mi Pán přináší v tom či onom? Jak to co mě potkává mohu proměnit pro Pána, pro jeho oslavu? Věřit tomu, že vše, opravdu VŠE, co nám Pán dává, je pro naše dobro.
I když to vypadá kdovíjak hrozně, jako třeba smrt Lazara. Co v tom mohli vidět pozitivního? Sami víte, že Ježíš dokáže jít až za hranice.
Jak to souvisí s mateřstvím a duchovní obnovou? Pán mi dal velkou milost. Opravdu jsem zakusila, že ve všem se schovává naše posvěcení.
Pro příklad - velmi jsem si oblíbila hospitalizace dětí. Ano, pro matku je těžké vidět dítě nemocné. Nutit ho k vyšetřením, dostat do něho sirupy, utěšovat jeho pláč. Ale je tu druhá stránka. Jsem tady pro dítě. Více než kdy jindy jsme spojeni. Více než kdy jindy ono pociťuje důvěru ke mně. Nenechám ho samotné. Podržím ho při každém vyšetření. Usíná mi na klíně, protože ostatní sourozenci jsou doma a máme čas na sebe. A navíc, děti jsou extrémně ospalé. I ty, které jsou doma k nezastavení, prospaly skoro celý pobyt v nemocnici. To je zase čas pro Boha. Moje výbava do nemocnice - bible, růženec, breviář, lekcionář, duchovní četba. A je to tady! Moje vlastní duchovní obnova! Jak já si to užívám! Žádné křížovky a televize a cokoliv, co by mě rušilo.
Duchovní cvičení? Tak to zažívám právě teď! Vlastně celou postní dobu jsem ho prožívala. To je teda cvíčo u nás doma! Momentálně mě Pán cvičí v tichosti, vlídnosti, trpělivosti. Čím? Dětmi. Já mám normálně klidné děti, se kterými se na všem domluvím. No, nejstarší začala mlátit mladšího, nejmladší nás úplně ignoruje a neustále rozhazuje hlínu a čmárá po zdech.. Je to záhul. Vždy večer se modlím - Pane, zase jsem to nevydržela, jak jsem ji seřvala! Co dělat s tou Klárou! A v srdci cítím něžné polaskání Boha - Já vím. Víš co? Zítra to můžeš zkusit znovu.
Užívám si tento čas a uvědomuji si, že všechno, opravdu všechno, co se u nás děje, co se mně děje, Pán dělá proto, aby mi nabídl způsob, jak se více proměnit v Krista, jak růst ve ctnostech. Úplně vše se dá přijímat s nadšením a očekáváním a objevovat, co konkrétně na sobě mohu měnit v téhle situaci. Čím mohu teď udělat Pánu radost. Vše je tady pro náš růst, pro naši svatost, pro oslavu Boha, pro věčnost. Už to není zátěž, už je to radost. Vše dostalo smysl.
Už to není jen kolotoč - uvařím, uklidím, vyperu a zítra můžu zas! Vždyť to není vidět! Ani hodinu to nevydrží, furt to musím dělat dokola. Prožívám to, co je teď. Nemyslím na to, že zítra začnu uklízet nanovo. Že pořád jenom peru plíny. Protože to není prát plíny. Ale sloužit Kristu, který je v každém člověku. Sloužit s láskou. Teď a tady. Teď mám možnost obětovat svou potřebu číst knihu a místo toho vyskočit k dětem...
Jsem ráda, že jsem právě matkou. Mám totiž pocit, že právě mateřství nám nabízí více možností, než cokoliv jiného. Že právě v mateřství jsme stále na pozoru, stále v kontaktu s dětmi, lidmi. Nikdy nemáme pohov. Bůh, vinař při nás neustále stojí s nožem, aby nás ořezával, abychom mohly více a více přinášet ovoce (a nejen rodit děti).
Jsem ráda, že jsem matkou. Jsem ráda, že i vy jste matkami. Díky Bohu!
pozn. Článek byl redakčne editován a zkrácen.
Pavli, velké díky za Tvůj přístup k mateřství, za Tvoji pokoru a ochotu k oběti.
Věřím, a moc Ti to přeju, že budeš v pravý čas sklízet dobré ovoce....:)
No ono je to u mě spíš naopak... S pokorou mám problém největší a ochota k oběti.... jó touha po ochotě k oběti, to jo :D ale v praxi.... příliš často padám. tím více na mě doléhá milosrdenství Boží... je pro mě velikým vzorem, jak mi neustále Pán omílá věci dokola, abych ho konečně poslechla. Jak je tu vždy, aby mi odpustil.... je pro mě obrovským vzorem, pro mé mateřství.. Díky Jeho přístupu ke mně se učím chovat k dětem a bližním... Ve článku psané věci jsem poznala a pochopila, ale nedaří se mi je rozhodně 100% uvést do praxe. Ale sdílím se s nadějí a touhou, že ostatní maminky to může povzbudit, pokročí na cestě ke svatosti atd :)
Spoustu věcí vidím jinak, ale tohle jsi napsala parádně. Líbí, líbí. Díky
Pěkný článek, těšila jsem se na něj, děkuji.
Vždycky jsem na Tvoje články zvědava☺
Proč by si manžel neměl zasloužit být s dětmi na víkend sám? Snad byl u jejich výroby a jsou to i jeho děti ne?
Jinak ale díky za článek, přišel akorát, potěšil na duši právě teď ...
@kecka Asi zlobí a tak jsou odejmuta některá privilegia.
Paci sa mi tento pozitivny pohlad na vec. Kazdopadne, pre mna ako introverta, vypadnut od urciteho veku dietata aspon 2-3x rocne niekam sama na vikend je na nezaplatenie (hlavne preto, ze potom ten bezny matersko-manzelsky zivot ziska novu stavu a je radostnejsi). Mame len jedno dieta, takze manzel si vikend s nou nielen zasluzi, ale aj uzije :-)
Navíc to, že je člověk rodičem, neznamená, že se musí obejít bez duchovní obnovy. V dnešní době je už i dost velká nabídka pro rodiny, my takto jezdíme minimálně v době adventní a postní plus na obnovu pro manžele, kde hlídají děti sestřičky a manželé můžou prožít chvíle jen spolu a s Bohem, což je taky hodně občerstvující. Jinak to cítím podobně jako @evulka, i máma si musí někdy (mimo jiné i po duchovní stránce) odpočinout a načerpat, aby měla z čeho rozdávat. Toto ale asi závisí hodně na povaze dané maminky a taky jak má nastavené priority... Sama můžu říct, že když se chce, i se třemi dětmi to lze a brzy ozkoušíme, zda se to zmákne i se čtyřmi :). Já věřím, že jo ;).
kecka: ano. to bylo myšleno na víkendovou duchovní obnovu. Jednak já sama to nechci, jednak že jednu sobotu měsíčně trávím v Praze v klášteře (pozn. bydlím u Valašského Meziříčí), dále jednou měsíčně máme ve farnosti mariánské večeřadlo, dále jednou měsíčně máme ve farnosti společenství rodin, které jednou za tři měsíce bývá u nás doma. Dále první sobotu v měsíci bych ráda trávila na mši svaté v naší farnosti. Dále jsem pravou rukou našeho kněze a často dělám doma práci pro farnost. Dále jsem hlavním organizátorem Noci kostelů a farního dne, dále 5x ročně máme setkání farní rady plus jednou děkanátní setkání farních rad. A tuším jsem ještě nezmínila všechny situace, kdy nechávám manželovi všechny tři děti.... Proto ani já sama nechci nechávat mu děti na celý víkend, kor když kojím. :)
Jinak, téměř denně bývám na mši se skvělým kazatelem. Mám hodně opravdu silné duchovní četby atd, nemám potřebu účastnit se duchovní obnovy. Manžel není praktikující. Je to něco, co by stálo mezi námi. Na duchnu pro manžele by se mnou nešel.... Nemám nic proti tomu, když jeden z manželů odjede na celý víkend na duchnu nebo na týden na exercicie :) Fandím tomu :) Každá známe své potřeby a známe situaci naší domácnosti a víme, co kdo potřebuje a co si může dovolit :)
@bumik Jo, tak ale to je potom nieco ine ako situacia "cely tyzden som matka a parkrat do roka si pre seba urvem aspon vikend" :-)
no, já jsem matkou ráda. Je to mé duchovní povolání. Do manželství i mateřství jsem byla povolána Bohem, on mi dává i sílu. Zvedne mě, když klesnu a chybuju. Vždy je blízko, aby odpustil. Když mezi nás postavím zeď, je hned za ní a ještě mi háže zbíječku, abych ji mohla rozbít atd.... Relaxuju, když vidím děti se usmát. Když vidím manžela, jak s nimi běhá po louce s drakem atd... Učím se mít větší radost z drobností a menší smutek z těžkostí. Být více vnímavá na to krásné, byť je to sebemenší, co moje mateřství a manželství přináší. Vždyť to Pán mi poslal manžela a děti. A protože mě miluje, stále mě zahrnuje něžnostmi. Nás všechny. Jen se pomalu učím to vnímat. Stojí to za to :) A taky se snažím brát si z něho příklad a taky zahrnovat něžnostmi ty, které miluji. Boha, manžela, děti,bližní
Aha a ještě jedna poznámka mě napadla. Jestli se několikrát v měsíci urvu do večeřadla, na spolčo nebo do kláštera, nedělám to pro sebe. Dělám to pro Boha a protože to přináší veliké plody právě v manželství a mateřství, tedy tam kde žiju. Vidím, jak mě Pán zve abych se mu otevřela a abych méně překážela, aby on více mohl působit v naší rodině. A to je to! Já sama ze sebe evangelizovat neumím, ani víru předávat.... Ale Bohu se to daří. On sám působí. A taky je to pro mě takovým psychickým tlakem :D Jsem si vědoma, že jsem si vydupala tyto tři termíny měsíčně, kdy na manžela hodím všechny ratolesti, potom mě to více tlačí k opravdu lepšímu chování k němu, lépe ho poznávám, více se do něj vciťuji, více mu dokážu vyjít vstříc atd...
@bumik: No, v tomto svetle tvoj článok vyznieva úplne ináč. Veď duchovných akcíí máš pomaly viac, ako bežný kňaz !
@bumik Myslim, ze sa v tomto vcelku zhodneme, akurat ja som to napisala zhustenejsie a menej som zdoraznila tu duchovnu stranku. Kazdopadne - ide o to, ze mas relativne dost casu, ktory travis bez deti/manzela (a je super, ze ho vyuzivas k "duchovnym" veciam). Ale su zeny, ktore toto nemaju - bud nemaju hlidani alebo moznost takejto pravidelnej aktivity, takze nejaky vikend (ci uz duchovny alebo nejaky iny) parkrat za rok sa proste hodi :-) Takze tvrdenie, ze duchovna obnova pre matky je zbytocnost, lebo predsa ziju materstvom, nie je uplne vseobecne aplikovatelne.
To ne :) Vcelku mám přehled o povinných duchovních akcích našeho kněze :) Díky Bohu, že si k nim přidává ještě další z vlastní iniciativy ;) Článek měl být povzbuzením. Mateřství, jako duchovní povolání. Ne na úkor jiného životního stavu. Mateřstvím nic neztrácíme, naopak. Z obyčejného mateřství toho můžeme vydolovat tolik, tolik pro náš duchovní život, pro naše posvěcení...
evulka - souhlasím. Ale nikdy jsem si ani nepomyslela, ani neřekla, že duchna pro matky je zbytečnost :) To tak úplně nevím v koho ústech vzniklo? A ještě jeden dodatek - já nemám volný čas, já jsem si vytvořila volný čas a to jen proto, že jsem ho chtěla věnovat Pánu. Není to tak, že jsem objevila volný čas a rozhodovala se, čím ho zaplním. Je to tak, že jsem si čas začala organizovat tak, aby mi zbylo volno pro Pána. To, že ten čas se stal časem bez dětí a manžela je vedlejší produkt. Není to prvozáměr a dokonce zvažuju, že do Prahy budu brát aspoň dcerku...
Tedy, pro mě není prioritou nebýt s dětmi, ale přiblížit se Pánu a více ho pustit do svého života.
@bumik dík za hutné komentáře :)
:D ano, mluvit, to mi jde...
:)))
kecka - Dani, je prosím to slovo "výroba" dětí je hrozné. U jejich početí, to jo.....
@Krasnazena sice hrozné, ale bohužel hojně užívané :(. Slyšívám to co chvíle, že si někdo udělal/vyrobil děti :(... Taky si vždycky říkám, jaký asi pak s takovou budou mít k těm dětem vztah...
felis - a pro nás bezdětné je to obzvlášť bolavý výraz. Že bychom s manželem dělali při výrobě nějakou chybu? Nebo nám chyběli součástky?:-(
Kdyby to nebylo tak smutné, tak bych se tomu přirovnání zasmála, jako by děti byly nějaký robůtci :)... Máš úplně pravdu, Liduško, pro bezdětné to musí být ještě větší bodnutí u srdce...
Líbí se mi ten pohled "mateřskou teologií". I ten pohled, že pokud pracuji na svém vztahu s Bohem (nutně neznamená, že nejsem doma či odjíždím každý měsíc na duchovní obnovu), tak to má pozitivní vliv na děti a na vztah s manželem.
@bumik: Díky za pozitivní pohled na mateřství:-).
@felis, @Krasnazena: Myslím, že @kecka sice nezvolila nejlepší výraz, ale děti pro ni nejsou žádní robůtci a velmi si jich váží.
Tiez myslim, ze "vyroba" bola nadsazka, nemyslim si, ze zrovna @kecka by tym chcela zazrak pocatia a zivota nejak zhadzovat alebo niekomu ublizit.
@evulka: Souhlasím, zvlášť po tom, čím si s manželem a dětmi prošli....a také se známe osobně.
každému z nás se stane, že něco řekneme nesprávně, třeba že zrovna k nám dorazila nějaká pomluva, špatný telefon, křik dětí, neuklizené ponožky manžela atp ;) a pak se to vylije na třetí stranu .... známe to, máme pro sebe pochopení. Díky, že jste se kecky zastaly. Věříme v její lásku k dětem, i když jejich početí pojmenovala způsobem, který nás zranil. Kecko, děkuji za názor. Ono to z jednoho článku vidět nejde, ale můj manžel se věnuje rodině tak, jako málokdo. Nechci na něj nakládat víc, než je třeba. :) Abych jeho radost z dětí opravdu neproměnila v povinnost někoho, kdo si ty děti jen "vyrobil"
Vsak to nebylo vůbec nic proti @kecka, nadsázku jsem úplně pochopila!!! Taky bych ji v takovém případě popisu užila, protože krásně dokresluje trend doby a společnosti nebo jak to říct. Ale jak píše @Krasnazena v kombinaci s takovým přístupem z většiny u nevěřících podobná formulace hodně mrzí. I když chápu, že pro bezdětného to může mrzet i u takovéto nadsázky. Snad jsem to dobře dovysvětlila...
Takže Kecky nebylo vůbec potřeba se zastávat, prostě tu jen došlo k nedorozumění, tak jak se, bohužel, často u diskusí pod články stává ;)...
Taky nejde o kecku, jen o připomenutí, prosím. Kecku mám moc ráda.
JInak já si myslím, že žena má právo být někdy sama a i když je mateřství velmi důležité, prvotní je naše ženství. Já to tak prostě cítím a mám. Ale někdo je spokojený jako máma a nepotřebuje nikam vyjet sám. Ale některá mám bude spokojenější, když na den, dva, vypadne a pak zase bude mámou naplno.
@Krasnazena @felis omlouvám se, že jsem se vás tímto dotkla.
@bumik víš, ten článek nabírá úplně jiných rozměrů, kdybys do něj napsala to, co máš v těch komentářích: článek bez komentářů vyznívá, že od rána do večera 30 dnů v měsíci pereš, vaříš, nosíš uřvaný děti a i přesto si myslíš, že Tě to naplňuje a nepotřebuješ žádné duchovní obnovy.
Já mít možnost tolika výpadů pryč (ať už pro Pána nebo pro sebe, to už je otázka jak to kdo vnímá a na jaké úrovni duchovního života se právě nachází), tak mě to taky naplňuje i bez delších duchovních obnov...
@bumik: Mas velmi, velmi tolerantneho manzela. Nepoznam teda ziadneho chlapa - veriaceho - ktory vy manzelke pri malych detoch toleroval cestu cez celu republiku za podobnym ucelom. Akokolvek skveleho muza mam, toto by neakceptoval.
kecka - manžel má výpadovky s divadlem, já s Bohem. společné koníčky nemáme :) ono odskočit si na růženec nebo na rozjímání písma je to samé jako ke kadeřnici nebo na kafe s kamarádkou, což zase nedělám já :) naplňuje mě, když si nemám pro samou práci čas sednout. To bývají upřímně nejkrásnější dny, které zažívám. Bez legrace... a na nošení uřvaných dětí mám šátek :)
terre-eau - no, v pět odjíždím, a večer jsem doma a uspávám :) a den předtím jim uvařím aspoň polovinu oběda a snažím se jim nechat uklizenou domácnost bez práce :)
@kecka mě ses nedotkla, úplně té formulaci v této situaci rozumím. Dotýká se mě to, když to tak používají běžně maminky venku, na písku, v diskusích a tak, protože z toho je cítit, že nemají ani páru o tom, jaký mají doma vzácný poklad! O Tvém láskyplném vztahu k dětem tu nikdo nepochybuje a tak ani ta formulace mě osobně určitě nemrzí, jen evokovala ty nešťastné maminky...
Naopak mě mrzí, jestli moje formulace vyzněla tak, jako by se mé poznámky vztahovaly i na Tebe, tak to určitě myšleno nebylo ;)! Tak se kdyžtak omlouvám, nikdy jsem moc nebyla mistr slova :D...
@bumik prijde mi ze se v tech komentarich porad nejak mijime, ackoliv z Tvych clanku mi prijde ze mam k Panu a vire podobny vztah a pristup.
Z článku pro mě vyplývá, že duchovní obnovy pro matky jsou zbytečné protože matku má naplňovat to že 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, každý měsíc 366 dní v roce se stará o plíny, vaří, pere, uklidňuje uřvaný děcka, řeší konflikty mezi sourozenci, a to vše pro Krista.
Přitom ani ty sama to takto ale nemáš, velkou část výše zmíněného času trávíš bez dětí, bez manžela, s Bohem nebo alespoň prací na Boží vinici pro pana faráře.
Podle mě v článku mělo být napsáno co všechno děláš a že z toho tedy vyplývá že duchovní obnova pro matky není nutná když žiji aktivní duchovní život běžně - mše, adorace, večeřadla a kdovíco všechno.
pokračuji: Ale spousta maminek by Ti asi napsala, že to jak se Ti daří si organizovat čas a jak Ti manžel i děti vychází vstříc je asi poněkud nadstandard.
Já si momentálně urvu čas na chvíli s Biblí dopoledne (řádově minuty=)), ráno a večer v mobilu přefrčím breviář. Když hlídá muž po příchodu z práce si přečtu kus něčeho duchovního. A tam zatím končím. A to mám už děti vcelku velké(4 a 2 roky).
Ale moc Ti fandím a Tvůj celkový přístup v tom že nejdřív Bůh a pak zbytek je takovým mým ideálem, ke kterému bych chtěla směřovat. Objevuji různé své touhy (po modlitbě, vzdělávání v teologických otázkách) ale zatím pozvolna jak děti umožní.
P.S.: Ještě čtu na WC katolický týdeník :-D
@kecka :D já mám na WC immaculatu a Milujte se! Někdy ještě Effathu :).
(ja tiez u kecky na zachode citam Katolicky tydenik... :-D)
Když jste u toho WC :) - máme na WC puzzle koní a za to někdo (?) zastrčil obrázek s textem:
"Každý váš sebemenší skutek, ať se stane modlitbou."
To se pak s radostí čůrá .....:)
kecka - ale já psala chtěla sdělit něco úplně jiného, než jaké právo má matka na duchovní obnovu či jiné duchovní činnosti. Zkusím to podat ještě z jedné stránky. Pán se mi začal dávat poznat v běžných činnostech. V dětech, lidech, v tom co pro ně, tzn pro Něho samého udělám. Pak mě omilostnil láskou k breiváři. Pak přidal možnost společenství rodin, které je pro mě obrovskou školou pokory, tichosti, tam mě velmi ořezává, dále mi dal možnost večeřadla.... Ale všechno to vyšlo z toho základního. Vidět Krista kde jsem, žít pro něho kde jsem. Nevzpomínat na to co bylo a o co jsem přišla, ale vidět co je a co jsem získala. Večeřadlo jsme měli zatím jen třikrát, v Praze jsem byla zatím jen dvakrát. A to že jsem pocítila povolání do třetího řádu byl a je pořád nerozseknutý oříšek. Mám obavy.
Já, manžel, zpovědník. Ano, všichni jsme si kladli otázku - co rodina? Manželství? Je možné abych mohla takto cca 10x ročně odjet do Prahy? Co všechny další závazky s tím spojené? Ale je-li tam opravdu povolání? Cožpak by Pán chtěl něco špatného pro mě, rodinu? Odevzdala jsem to po dlouhých rozvahách a obavách. Odevzdala to a nyní mám jistotu v Bohu, že si mě povede kudy chce. A je-li mé místo ve třetím řádu, poznám to v příhodný čas. A není-li, také nám to dá poznat. Věřím mu. Ale jestli jsem dostala tuhle kopu milostí, nejsou ve článku uvedeny proto, protože tam nepatří. Protože článek je povzbuzením o tom období předtím. Před těmito duchovními možnostmi. Článek je o tom jaké je pro mě mateřství bez tohoto. A můžeme se všichni ptát Pána, co tím vším sleduje. Já osobně mám před očima svou
velikou slabost, vím jak lehce odsunu Pána na vedlejší kolej. Cítím jak velmi o mě bojuje. Abych nepadla, drží mě všemi těmi něžnostmi, duchovními možnostmi. A tím dává poznat mně i vám mou slabost. Kdybych tohle všechno neměla, nestála bych ve víře tak jako vy. Velmi si vás vážím právě pro to všechno, co nemáte a stejně věříte. Článek řekl to, co říct měl.
@bumik: Myslím, že @kecka psala, jak na ni článek působí a jak jej pochopila. Je zcela normální, že člověk něco napíše, ale to co chtěl říct to není...
@Bumik Mám pocit, že nás článek tak nešťastně špatně tady pochopilo víc, což se při psané komunikaci holt stává... Děkujeme tedy za dovysvětlení!
Diky @bumik za hlubsi nahlednuti. Priznam se ze nic z toho co pises v poslednich komentarich v clanku nectu ale to je holt riziko pisemne komunikace lidi kteri se neh ajo. Stejne Ti fandim!
A ke katydu na WC: temer kazdy kdo se u nas na zachode zavre vyleza se slovy:Vite ze....? ?
Ano v pořádku. Tomu se říká domýšlivost. I já k ní mám sklony. Ale obsahem článku nemá být, že matka nepotřebuje duchovní obnovu, ale že duchovní obnova matky může vypadat i jinak, než si představujeme. :-) Pokoj Vám
@bumik "Ale obsahem článku nemá být, že matka nepotřebuje duchovní obnovu, ale že duchovní obnova matky může vypadat i jinak, než si představujeme."
tak teď jsi to vystihla smysluplně i pro mě =). Tenhle závěr vidím jako výsledek článku a celé naší dlouhé diskuze. Sice teď moc nerozumím té domýšlivosti (představuji si pod tím pojmem asi něco jiného, páč mi to k reakci na můj komentář nesedí), ale to už je asi jedno =)
Domýšlivost - domýšlet si něco, co není. Domýšlet si co si druhý myslí, co asi chtěl říct atd...
@bumik ja vnimam slovo domyslivost jako samolibost,nadutost,jesitnost nikoliv jako hledani za textem neco co tam neni. I slovnik synonym to tvrdi. Proto mi to nesedelo. :-)
To je u nás namyšlenost :-)
@bumik Je to mimo téma, ale do jakého třetího řádu vstupuješ?
Dá-li Pán Bosý karmel, pokud se prokáže povolání :-)
Holky, já s odstupem času musím říct, že ikdyz dle komentářů zde článek zvedl vlnu protiargumentů atp., pro mě v té mé červnové situaci byl jako balzám na duši. Jakkoliv jsem pak zjistila, že s autorkou se jinak na 99% názoru neshodneme.
Tento článek mě pravděpodobně zachranil od mé osobní 'tragedie'.
Nikdy jsem na duchovní obnově nebyla a kdoví, kdy a jestli pojedu.
Co vím s jistotou, že když už už padám na 'hubu', podívám se na Honzíka a jeho krásně hnědé oči a je jasný, že tohle musí být dar z nebe a o dárky se přeci staráme s největší péči a radosti :-)
Asi záleží na momentální životní situaci autorky i čtenáře :-)
Za mě momentálně - well done!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.