Po pěti letech manželství mám v novém domku konečně kuchyň. Pět let jsem "vařila" na dvojplotýnkovém vařiči, který když se rozehřál, vypnul. Nová kuchyň skýtá nové možnosti, ale také nová očekávání. Manžel očekává navařeno a poklizeno (ačkoli sám vařit umí a velmi dobře), protože mu přijde pěkné, když to dělá žena. Je to jeho jazyk lásky, cítí se tak "více milován".
Já jsem spíš "svéráz". S mojí mamkou jsme netrávily mnoho času vařením či uklízením. Naučila mě to, protože to patří k životu, ale mnohem víc jsem jí vděčnější, že mě naučila přemýšlet, vciťovat se do druhých, ptát se, co je za věcmi, nehledat jednoduchá řešení. Učila mě, jak se věci učit sama. Mamka hodně pracovala, měla a má práci, co ji naplňuje a v které je dobrá. Ale čas, který nám věnovala, byl vždy "kvalitní", soustředěný na nás.
A tak podobně jako mamka nejsem "domácí typ". A taky nerada dělám věci, které "musím", aniž bych dostala šanci jim porozumět a hlavně - možnost volby rozhodnout se pro ně svobodně.
Můj manžel by si mě jako "domácí typ" přál. A tak babo raď, co s tím. A tak jsem ho požádala, aby to po mě nevyžadoval, aby mi dal prostor, rozhodovat se pro to, co v domácnosti udělám, svobodně. ... A ono to funguje! Nemám problém vstát ještě po usnutí jeho a syna, a "doleštit" linku. (Je strašlivý rozdíl, dělat to v panice, že musí být naklizeno, a dělat to s láskou, protože chci.) Pustila jsem se do pečení a do hledání a učení se receptů. A můj muž se nestačí divit :).
Láska potřebuje svobodu. Nátlak ji ubíjí. Naopak ve svobodě roste a nachází neuvěřitelnou sílu k ochotě vyhovět milovanému. Tomuhle věřím já. Věřím tomu i v životě víry a ve výchově dětí.
Naše dnešní kuře na paprice dle receptu manželovy maminky. (Jak je to s porcemi vám bohužel neporadím, můj muž to má na dva dny.)
1 kg kuřecích prsou
3 velké cibule
paprika, sůl
mléko 1/2 l
šlehačka (nebo smetana, pokud to nechcete mít tučné)
hladká mouka
- Nadrobno nakrájenou cibuli zpěnit na oleji, přidat nakrájená kuřecí prsa, posypat paprikou, osolit a podusit pod pokličkou. Maso pustí šťávu, nemusí se podlívat vodou. Ale míchat a hlídat. Dusit do změknutí.
- V hrnku rozmíchat asi 2 polévkové lžíce hladké mouky se studenou vodou na kašičku a vlít do masa, do toho přidat mléko a šlehačku.
- Povařit (musí bublat) cca 3-5 min. do zhoustnutí. Musí se míchat, připaluje se zespod. Nepřikrývat pokličkou, protože omáčka by zřídla.
- Mouka a mléko se musí odhadnout, aby omáčka nebyla příliš řídká nebo hustá. Když bude řídká, přidáte znova do hrnku mouku a trošičku vody, uděláte znova kašičku a přidáte do hrnce.
- Pokud bude hustá, zředíte mlékem nebo vodou.
- Nakonec dosolíte.
- Manžel to rád jí s těstovinami nebo knedlíkem.
Fotku jídla bohužel nemám, tak aspoň foto "rozkvetlé kuchyně", v které se také hned jinak vaří.
Díky, Maruško.
Marunko...nevím co bych napsala. Moc tě obdivuju, mě by kleplo.
Díky za uklidnění. Já vařím dva roky v kuchyni na délku 2,5 m včetně sporáku a dřezu. (Taková ta stará komunistická, co ji měli doma všichni.) Teď mám vidinu, že nějaký čas vlastní kuchyň ani mít nebudu. Takže už teď se těším na novou :)
@jankac Vzpomeň si na naše předchozí kuchyně, v té úplně první měla "pracovní plocha" délku tak 20 cm :))
A s tím nátlakem naprosto souhlasím. Také mi většinou nejdou moc s chutí dělat věci, do kterých se cítím nucená.
Dva dotazy.
"Můj manžel by si mě jako "domácí typ" přál."
Odkud to víte? On vám řekl, že by si vás přál jako domácí typ?
Nebo se tak domýšlíte z toho, že oceňuje uklizený byt a uvařenou večeři?
Téměř každý muž, když si přeje nějaké A, tak řekne "(prosím), přál bych si A" Téměř žádná žena, když si přeje B, neřekne, že si přeje B, ale v lepším případě že by chtěla C, a očekává, že z této informace protistrana pozná a splní její přání B.
Proto, když manžel projeví přání A, manželka nikdy neudělá A, ale splní to, o co by ONA vyjádřila přání slovy "přeji si A".
"A tak jsem ho požádala, aby to po mě nevyžadoval"
Jaké TO po vás neměl vyžadovat? Nešťastná zájména. Neměl vyžadovat večeři? Být domáckým typem?
Téměř žádná žena, když si přeje B, neřekne, že si přeje B, ale v lepším případě že by chtěla C, a očekává, že z této informace protistrana pozná a splní její přání B.
- Platí to obou směrně?
Maruško, můžu přijít na oběd?
@spitfire: Který druhý směr máte na mysli a ptáte se na něj?
Určitě neplatí, že z toho, když říká B, plyne, že si přeje C, plyne, že když chce B, říká si o C.
PS pro mírně vzdělané v počtech:
Relace není ani symetrická, ani transitivní, natož pak reflexivní. Proto na rozdíl od většiny mužů nejde o ekvivalenci.
Určitě neplatí, že z toho, když říká B, plyne, že si přeje C, plyne, že když chce B, říká si o C.
Čím se pak potvrdí to, že "když si přeje B, neřekne, že si přeje B, ale v lepším případě že by chtěla C, a očekává, že z této informace protistrana pozná a splní její přání B."
Páni! Díky :) Svobodné vztahy jsou těmi nejkrásnějšími, jaké člověk může mít!! :)
@Dáška-el: Člověk může i svobodně nenávidět.
JiKu - to sice ano, ale nenávist nějak není předmětem tohoto článku... ??
@Dáška-el Taky to nebyla poznámka k článku, ale k tomu, co jste napsala vy.
Článek byl o tom, že skutky lásky fungují daleko lépe, pokud jsou páchány svobodně, než když jsou vnímány jako povinnost.
@mia-maru mám to také tak než přijede muž z práce, řeknu si, že ho přivítám uklizenou kuchyní...chci to udělat z lásky a pak to člověk dělá i s radostí :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.