V uplynulých letech se mi málokdy stávalo, že bych slyšela hudbu, která by mě opravdu oslovila. Spousta věcí se mi líbila, ale nenacházela jsem nic, co by mě zasáhlo do srdce – nic, co bych poslouchala a nežehlila při tom. Do té doby, než jsem z hlubin devadesátek vykopala Alanis Morissette.
Její nejslavnější cédéčko Jagged little pill jsem poslouchala krátce na gymplu, ale moc mě nezaujalo. Novější písně na mě byly moc popové a působily na mě dost nudně a jednolitě. Nějak jsem tedy Alanis ignorovala a neřešila. Ani nevím, jak se to stalo, že jsem dostala chuť se do ní znovu zaposlouchat – a tentokrát jsem v ní objevila spřízněnou duši, někoho, kdo je úplně přesně ten typ člověka, jako jsem já.
Roli v tom bude určitě hrát i angličtina – na gymplu jsem si sice uměla přeložit text, ale k plnému porozumění básní to ještě nestačilo. A právě texty jsou to, co Alanis odlišuje od ostatních celebrit, jejichž hudba může být přitom zdánlivě podobná. Je autentická. Její písně jsou vždy osobní, vypravují o hlubokém prožívání životních zkušeností a pocitech, které jsou mě samé tolik vlastní. Její způsob zpracovávání vlastní minulosti a analýza emocí jsou až intelektuální, přesto jim nechybí náboj – právě naopak. Všechno získá ještě větší hloubku a intenzitu, až to drásá srdce.
Alanis Morissette už vydala miliony cédéček a já mám za sebou – důkladně proposlouchaná – pouze dvě. Nikam se neženu a pořádně si je vychutnávám, pročítám texty, zkouším je překládat, poslouchám venku ve sluchátkách… užívám si to.
K nikomu na světě nechovám nekritický obdiv a i když se s někým ztotožním, pořád vím, že já jsem jiná. O téhle paní ale můžu s klidem prohlásit, že jí naprosto žeru.
Přikládám tady jeden svůj překlad k písničce Hand in my pocket. (Jako každá píseň, i tahle se dá samozřejmě přeložit tisíci způsoby – já jsem se rozhodla pro jednu z možných verzí s ohledem na srozumitelnost v češtině. Jistě se najdou tací, co by přeložili jinak a lépe.)
Jsem švorc, ale šťastná
Jsem chudá, ale milá
Jsem malá, ale zdravá
Jsem vysoko, ale nohama na zemi
Jsem normální, ale přecitlivělá
Jsem ztracená, ale mám naději, zlato
A všechno směřuje k tomu
Že to bude dobrý, dobrý, dobrý
Protože mám jednu ruku v kapse
A tou druhou si s někým plácnu
Jsem jako opilá, ale střízlivá
Jsem mladá a nedoceněná
Jsem unavená, ale ještě pracuju
Jsem ochotná, ale neklidná
Jsem tady, ale vlastně jinde
Nemám pravdu a omlouvám se, zlato
Všechno směřuje k tomu
Že to bude docela v pořádku
Protože mám jednu ruku v kapse
A tou druhou sklepávám cigaretu
Všechno směřuje k tomu
Že jsem na to ještě tak docela nepřišla
Protože mám jednu ruku v kapse
A na tý druhý mám prsty do véčka
Jsem svobodná, ale cílevědomá
Jsem nezkušená, ale moudrá
Jsem náročná, ale přátelská, zlato
Jsem smutná, ale směju se
Jsem statečná, ale posera
Je mi blbě, ale jsem hezká, zlato
A všechno se řítí k tomu
Že na to ještě nikdo tak docela nepřišel
Mám jednu ruku v kapse
A tou druhou hraju na piáno
A všechno to směřuje, kamarádi, k tomu
Že to bude prostě dobrý, dobrý, dobrý
Mám jednu ruku v kapse
A tou druhou mávám na taxík
Také ji mám ráda.
Díky za překlad. Písně jsou vysoký level ;)
Ten text velmi pěkně ilustruje, jaký je rozdíl mezi optimismem a křesťanskou nadějí.
Tohle je exemplární optimismus.
A co "I don´t care" od Die Antwoord?
Není to víc o naději (křesťanské) než o optimismu?
Mně zase přijde divné, že se není jak dozvědět kdo článek napsal.
@Mně zase přijde divné, že se není jak dozvědět kdo článek napsal.
To je proto, že ženy, manželky a matky přemýšlejí (či spíše obecněji řečeno přistupují ke skutečnosti) jinak, než ostatní lidé.
PS: Komu by to připadlo genderově nekorektní, nechť si všimne, že jsem zcela korektně napsal i slovo "ostatní".
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.