Od 26. dubna do 1.května jsem pobývala v Hejnicích na semináři s Jeffem Scaldwellem na téma Návrat domů. Když jsem si někdy v zimě v Effatě přečetla, že bude mít Jeff tento seminář, cítila jsem, že bych měla jet. Charismatická konference mi nevyhovuje, protože je tam všeho moc – lidí, podnětů, přednášek, přátel a můj mozek to nezvládá zpracovat. Exercicie v tichu mi zase nedělají dobře na psychiku. Jeffa jsem poprvé viděla právě na loňské konferenci, kde jsem byla po pár letech. Zaujal mě svou pokorou. Opakoval: „Já jsem jen váš malý bratr z Anglie.“

Denně jsme měli čtyři společná setkání. Dopoledne měl Jeff vyučování, odpoledne byla modlitba, večer svědectví. Jeff nepřijel sám ale s celým modlitebním týmem – čtyři ženy z Finska, Waldo z Estonska a Thomas a Beata z Německa. Celou dobu semináře jsme rozjímali nad láskou Boha Otce k nám – jádrem bylo rozjímání o Milosrdném Otci. Jeff nám vyprávěl, jak pracoval jako pastor a Boha vnímal pouze jako šéfa, pro kterého je třeba tvrdě pracovat. Pak ale Bůh „zaútočil“ na jeho srdce a proměnil ho. Říkal nám, že byl dlouho jako studený čumák. První den jsme odpoledne mohli přijít k někomu z týmu, ten nás objal a modlil se. Jeho paže byly pažemi božími. Dojemné bylo vidět to úžasné svobodné přijetí. Pocítila jsem, jaké to je, když nás muži vnímají jako své sestry, kterým slouží a ne jako sexuální objekty nebo snad slepice. Pak jsem spočinula v Jeffově náručí a cítila, jak mě Otec přijímá, neptá se na mé hříchy, ale chce být se mnou. Na rozloučenou mě Jeff políbil do vlasů. Pak jsem šla plakat na pokoj. Pán začal v srdcích mnohých uzdravení. Na večerní svědectví jsem už často neměla sílu a šla si bez výčitek lehnout.

Další den jsme opět mohli přijít k někomu z týmu. Dopoledne Jeff mluvil o tom, že mnohým z nás chyběla otcovská či mateřská láska a Pán ji chce doplnit. Měla jsem hezké dětství, ale tatínek mi nikdy neřekl, že jsem krásná. Vím, že to do mozaiky mého zdravého ženství chybí. Členům týmu jsme neříkali, za co se mají modlit. Přesto Waldo opakoval: „Are you beautifull.“ Věděla jsem, že tuto větu nade mnou vyslovuje Bůh. Byl to zázrak. Další den jsme si na lístek měli napsat ošklivé věty, které jsme o sobě slýchali – „Jsi šprtka, jsi tlustá, jsi pobožná, ……..“ Roztrhali jsme papír na kousíčky. Někdo z týmu nás chytl za ruce a prohlašoval nad námi Boží slovo: „Ty jsi má milovaná dcera. V tobě jsem nalezl zalíbení.“ Měli jsme odevzdat svůj batoh se starostmi.

V pondělí před odjezdem se stalo něco, co mi vehnalo slzy do očí. Na semináři nás bylo kolem šedesáti. Někteří jsme se víc spřátelili a u společného jídla si povídali. Měla jsem krátké svědectví o tom, jak jsem potřebovala slyšet větu o tom, že jsem krásná. Šli jsme všichni ven, abychom se společně vyfotili. Najednou ke mně přiběhl Honza, klekl si na trávník, vzal mě za ruce a řekl: „Lído, jsi nádherná žena. A jsi milovaná Boží princezna a já bych byl moc rád, aby sis to už do smrti pamatovala.“ Bůh může mluvit v našem srdci, někdy ale úplně jasně mluví skrze naše bratry a sestry. Bylo to pro mě něco obrovského.

Všem bych vám přála vidět proměněné obličeje účastníků. Škoda, že se nepořizovaly fotografie před a po – ve středu po příjezdu a v pondělí před odjezdem. Zázraky, které Bůh koná v srdcích lidí, jsou možná ještě větší než ty zjevné.

Jeden Pavel si koupil mou knížku a poprosil mě o rozhovor. Mluvili jsme o depresích. Díky tomu, že jsem si touto nemocí prošla, tuším, jak mu je.

Opravdu z celého srdce děkuju za těch pět dní, kdy jsem se mohla koupat v Boží lásce a opalovat se na výsluní Boží radosti. Kéž by se nějaký paprsek dostal až k vám!