Pokoj vám!

Včera jsme tak seděli na faře a padlo téma evangelizace. Shodli jsem se na tom, že jako farnost nabízíme to, co aktuálně můžeme. Že můžeme akorát pracovat sami na sobě, toho nebude nikdy dost, že si můžeme více pomáhat soused se sousedem. A pak někdo pronesl to kouzelné slovo - neokatechumenát. Co to je se dozvíte třeba tady. Někdo vykřikl - chovají se jak jehovisti. Je to hrozné. Jiný zase - já to obdivuju, ale sám bych na to neměl. Já jsem mlčela. Již tak jsem exot a tak si nechávám pro sebe, že už několik měsíců ve mně neokatechumenát rezonuje, myslím tím v kladném slova smyslu.

A na závěr řekl jeden můj dobrý přítel - Takhle se dneska evangelizace nedělá!

Když to řekl, nebyl už čas na reakci, ale hned mě napadlo, co Ježíš řekl sestře Briege (kdo to je?): Neomezuj mě!

Přicházím na to, že každého z nás jednotlivě si Pán povolává k něčemu jinému. Každý z nás má svědčit jiným způsobem. Někdo jen tiše působit ve své rodině, někdo i ve farnosti, někdo veřejně pod sochou sv. Václava atd... A kdo jsem já, že chci říkat Pánu jak se dnes dělá nebo nedělá evangelizace?

A co víc - kdo jsem já, že chci někomu vyčítat jakým způsobem dává najevo, že patří Kristu? Ne vážně, přemýšlela jsem nad tím. Vždyť tohle povolání, to je něco tak krásně intimního. To jemné Boží volání, ten naléhavý hlas v srdci. Krásná Boží výzva a trpělivé čekání na naši odpověď. A kolikrát to člověka stojí tolik sil konečně poslechnout. Konečně získat odvahu a vydat se na tu cestu, na které nás Pán tolik chce mít. Konečně začít žít pro Jeho království a ne pro: Co o mě řeknou lidi? A pak přijde nějaký více katolický katolík a dá nám přednášku o tom, jak bychom se lépe měli chovat. 

Chci tedy Pánu poděkovat, že mi dal poznat tuto krásu povolání. Že mi dal poznat, že si každého povolává jiným způsobem. Že mi to vůbec nemusí vonět, ale že se můžu z toho radovat! Neboť Pán má s každým z nás jen ty nejlepší plány! A tak jsem zase jednou poznala ještě další rozměr bratrské lásky: odhalit v druhých jejich vlastní povolání, radostně ho přijmout a neodsoudit.

Je to úžasně svobodné a pro mě již tradičně euforické. Mám pocit, že euforii prožívám vždy, když mi Pán něco odhalí.

Ať nám Pán žehná a uschopní nás k lásce k bližním, i když s nimi nesouhlasíme.