Pokoj vám!
Včera jsme tak seděli na faře a padlo téma evangelizace. Shodli jsem se na tom, že jako farnost nabízíme to, co aktuálně můžeme. Že můžeme akorát pracovat sami na sobě, toho nebude nikdy dost, že si můžeme více pomáhat soused se sousedem. A pak někdo pronesl to kouzelné slovo - neokatechumenát. Co to je se dozvíte třeba tady. Někdo vykřikl - chovají se jak jehovisti. Je to hrozné. Jiný zase - já to obdivuju, ale sám bych na to neměl. Já jsem mlčela. Již tak jsem exot a tak si nechávám pro sebe, že už několik měsíců ve mně neokatechumenát rezonuje, myslím tím v kladném slova smyslu.
A na závěr řekl jeden můj dobrý přítel - Takhle se dneska evangelizace nedělá!
Když to řekl, nebyl už čas na reakci, ale hned mě napadlo, co Ježíš řekl sestře Briege (kdo to je?): Neomezuj mě!
Přicházím na to, že každého z nás jednotlivě si Pán povolává k něčemu jinému. Každý z nás má svědčit jiným způsobem. Někdo jen tiše působit ve své rodině, někdo i ve farnosti, někdo veřejně pod sochou sv. Václava atd... A kdo jsem já, že chci říkat Pánu jak se dnes dělá nebo nedělá evangelizace?
A co víc - kdo jsem já, že chci někomu vyčítat jakým způsobem dává najevo, že patří Kristu? Ne vážně, přemýšlela jsem nad tím. Vždyť tohle povolání, to je něco tak krásně intimního. To jemné Boží volání, ten naléhavý hlas v srdci. Krásná Boží výzva a trpělivé čekání na naši odpověď. A kolikrát to člověka stojí tolik sil konečně poslechnout. Konečně získat odvahu a vydat se na tu cestu, na které nás Pán tolik chce mít. Konečně začít žít pro Jeho království a ne pro: Co o mě řeknou lidi? A pak přijde nějaký více katolický katolík a dá nám přednášku o tom, jak bychom se lépe měli chovat.
Chci tedy Pánu poděkovat, že mi dal poznat tuto krásu povolání. Že mi dal poznat, že si každého povolává jiným způsobem. Že mi to vůbec nemusí vonět, ale že se můžu z toho radovat! Neboť Pán má s každým z nás jen ty nejlepší plány! A tak jsem zase jednou poznala ještě další rozměr bratrské lásky: odhalit v druhých jejich vlastní povolání, radostně ho přijmout a neodsoudit.
Je to úžasně svobodné a pro mě již tradičně euforické. Mám pocit, že euforii prožívám vždy, když mi Pán něco odhalí.
Ať nám Pán žehná a uschopní nás k lásce k bližním, i když s nimi nesouhlasíme.
Katechezemi jsem prošel 2x, závěrečnou konvivencí jednou, jejich bohoslužby jsem se účastnil také jednou a narozdíl od lidí předemnou jsem se rozhodnul nevstoupit. Legrační bylo, že jak jednou zaznělo "ne" tak jako by kouzlo bylo prolomeno a už nikdo nevstoupil.
Co se té "sektovitosti" týká, tak dotyčný má s tímto šprochem trochu pravdu - to budete jen těžko vyvracet..
Byla jsem pouze na pohřbu jednoho člena a byl to mazec! Nejenže žil ohlasovanim radostné zvěsti, ale i jeho pohřeb byl velkou, naděje plnou, radostnou zvěstí! Celý kostel navíc hrmel jejich zpěvy... Více než pozemské rozloučení jsem to vnímala jako nebeské přivítání. Víc nemám k neokatechumenatu co říct :-)
@bumik Tak jestli víte jenom tohle, respektive "cítíte", pak to chápu..
:-) vím toho víc. Hodně mých známých zije v těchto společenstvích. Ale nemám ráda teologické diskuze. Proto k tomu nemám víc co říct :-)
Také mě zvali,jsou tam mí přátelé ale lidé s živou vírou mají být kvasem ve svém farním společenství,dávat mu energii i svou práci,ne odcházet a oddělovat se k těm ostatním horoucím.Musíme svým svědectvím i odvahou rozehřívat ty vlažné,odpovídat na otázky nevěřícím i hledajícím.Jsme tam,kde nás chce Bůh a čeká od nás práci-evangelizaci.
některým možná pomáhá být součástí toho společenství, kde už horoucí jsou, aby mohli účinněji rozehřívat ty vlažné ve farním společenství ;) právě se raduji z toho, že Pán má milion cest a je to jen jeho věc a znovu opakuji myslím velmi intimní záležitost, koho si kudy vede, volá, používá.... :)
Nevíte někdo o nějakém společenství studených čumáků?
Do takového mě Pán volá a vonono ne a ne a ne!
Já bych pak (protože pro každého má Pán jinou cestu) chladit i ty farníky v mém farním společenství.
....více katolický katolík :):):)
Mnoho katolíků má touhu evangelizovat v ulicích měst,oslovovat lidi kolem,říci jim,že jsou věřící v Boha a ptát se,jaký mají na víru názor a zdali nad tím i přemýšleli,nebo ten názor přijali od jiných.Ono stačí odpovědět na nové otázky,které vysloví po tom zamyšlení a oslovený člověk už hledá sám,kde je pravda a lež.Věřící chtějí být světlem pro druhé ale často nenachází ochotu u druhých jít s nimi,evangelizovat ve dvojici.Také to chtění vložit do praxe,odhodlat se k tomu,to není snadné...Zkusíme to?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.