Doba velikonoční ješte ani zdaleka nekončí. Jak ste oslavili letošní Velikonoce?

Pokoj Vám!

Měli jsme možnost letošní Velikonoce opravdu pěkně prožít. Zvládli jsme všechny bohoslužby, domov jsme také vyzdobili, beránka upekli... Prostě paráda, žádné resty a nestíhačky. Mám radost. Dokonce prožívání Velikonoc bylo tak krásné, že mi ani nedošlo, že už bude velikonoční pondělí, a ty pomlázkové zvyky nám skoro unikly, nebýt dcerky, která se připomínala se zdobením vajíček. 

 

Velikonoční přání

Nejvíce volného času na přemýšlení mám u uspávání nejmladší. To mě panečku pak napadají věci. Je neděle večer a já s hrůzou zjišťuji, že jsem nic nepřipravila pro koledníky ministranty, pana varhaníka, kněze a další farníky, se kterými se potkám ve velikonoční pondělí ráno na mši. Upéct nestihnu, ale vyrobit snad ano. Chtěla jsem jim přiblížit svou radost ze vzkříšeného Krista, a tak vzniklo toto velikonoční přání. Bílý papírek se vysouvá a v kolečku se nám vystřídají tři okýnka. V prvním nápis Hrob Ježíše Krista. Druhé je prázdné. Ve třetím byly různé nápisy typu: Proč hledáš živého mezi mrtvými? nebo Není tu! Byl vzkříšen.  

 

 

Velikonoční beránek a velikonoční sušenky

Dělala jsem třené, bábovkové těsto. Ptám se dětí a manžela - necháme ho bílého, uděláme mramorovaného anebo celého hnědého? Názory se lišily, nakonec jsme vybrali variantu první - těsto bílé, bez kakaa... No, a upekl se nám totálně hnědý beránek. Nechápeme, ale zasmáli jsme se. A sušenky, ty jsou duté a prázdné, jako Ježíšův hrob.

 

 

Takhle váza čekala, až bude Ježíš vzkříšen, aby i ona mohla být ozdobena.

Výzdoba domu

Tohle je překvapení pro děti na první neděli velikonoční. Do té doby jsme velikonoční výzdobu neměli. Chtěla jsem ji nechat právě až na Vzkříšení. Abychom více mohli prožít ten kontrast smrti a vzkříšení Pána.

 

 

Evangelizační okno

Moje oblíbená část domu a taky oblíbená činnost v různých liturgických obdobích: evangelizační okno. Ostatní okna jsou vyzdobena dětmi a dětsky, vesele. Tohle vede do ulice a dělám tam výzdobu, která vystihuje, co prožíváme v křesťanském roce. Vlevo vidíme poslední večeři, vpravo dole Getsemany a přijetí kalicha, nahoře ukřižování. V neděli jsem přidala na kříž pruh plátna.

---

VELIKONOCE S DĚTMI

 

Na závěr pár slov o tom, jak slavíme Velikonoce s dětmi. Přemýšlela jsem, jaké velikonoční tradice bychom mohli jako rodina zavést.

Na Zelený čtvrtek nám napadlo, že po vzoru Ježíšova umývání nohou apoštolům, bychom mohli tento den hrát takovou hru, kdo druhému, co nejvíce poslouží. Když jsou děti malé, my rodiče je navádíme a lanaříme, chystáme překvápka mezi manželi, snažíme se starší děti motivovat, aby přišly na to, co pro koho udělat. A hlavně, aby to byly maličké drobnosti, které udělají radost. Na Zelený čtvrtek jsme šli do kostela všichni. S dětmi jsme dost mluvili o všem, co prožíváme, co se děje, co prožíval Ježíš s apoštoly. Na mši tohoto dne je spoustu nových věcí, takže není nemožné udržet pozornost dětí.

Velký pátek. Půst, skromné a chudé jídlo. Ticho. Bez televize, počítače, telefonu. V přírodě. Napadlo mi, že v tento den bychom mohli každý rok ozdobit nějaký kříž v obci. Nápad přišel pozdě, takže už jsme to nestihli. Na bohoslužbě jsme byli opět všichni.

Bílá sobota. Tradice pro tento den: pečení beránka, večer před vigilií výroba velikonočních sušenek. Bylo super, že ten večer u nás byl i synovec, jejich rodina je nepraktikující. U výroby sušenek děti vše dělají, ochutnávají, mluví se o smrti a vzkříšení Pána a čte se z Bible. Přidávám odkaz: http://www.samuelcz.com/clanky/velik_su.pdf Vigilie u nás začala v 21hod. Vzali jsme jen nejstarší dcerku. Je to její nejoblíbenější bohoslužba celých Velikonoc. Po vigilii bylo agapé na faře, takže jsme se zdrželi do půlnoci.

Vzkříšení Páně. Ráno slavnostní snídaně, tajně nachystaná velikonoční výzdoba. Po mši svaté slavnostní oběd u babičky. Na tuto mši jsme šli opravdu všichni, včetně babičky a dědy.

No a v pondělí šup do kostela pro šmigrust. Klukům se líbilo vyrobené přání. Jo, po obědě jsem usnula s tou nejstarší, která od vigilie nebyla dospaná. Probudil mě pan farář s oblívačkou. Protože on je ze Slovenska, tedy nešmigrustuje, oblívá. Tak to jsme byli překvapení oba dva. Já, že zapomněla, že mě polije, on, že netušil, že mě probudí.